-bb-
Experti z mezinárodní společnosti ROI Institut již řadu let sledují a porovnávají efektivitu mezi prezenčním a online vzděláváním. Z jejich poznatků vyplynulo, že programy online vzdělávání se obvykle rozpadají na úrovni aplikace znalostí do praxe a přínosu pro obchodní výsledky. Zde je několik podpůrných faktorů, proč se tak děje.
Multitasking snižuje schopnost účastníka učit se. Existuje mýtus, že člověk zvládne více úloh najednou a dokáže stále absorbovat znalosti a informace. To je ale spíše mýtus. Díky prezenčnímu vzdělávání je multitasking v mnoha ohledech lépe kontrolován. Jak jsme se ale již všichni mohli přesvědčit v rámci virtuálního učení na konferencích, schůzkách a online relacích, multitasking běží na denním pořádku. Realita je taková, že pokud se sníží učení, sníží se aplikace a sníží se dopad. Tím se výrazně sníží návratnost investic.
Účastníci kvůli prezenčnímu školení obvykle opouštějí své pracoviště, aby se zúčastnili výukových programů vedených instruktorem. Jejich manažeři vědí, že jsou zapojeni, a manažer je pravděpodobně zapojen do rozhodování o jejich účasti v programu. Manažer vytváří očekávání pro program. Účastník bude mimo práci a organizaci bude jeho práce chybět. U tohoto scénáře je v nejlepším zájmu manažera, aby se učení proměnilo v něco užitečného a hodnotného pro oddělení. Z tohoto důvodu jsou manažeři často zapojeni před programem do určování cílů a poté po programu aktivně řeší následné kroky.
U virtuálního učení není manažer obvykle zapojen. Často ani neví, že jsou do něj zapojeni účastníci. Respektive nemá takovou kontrolu. Důvodem je, že většina virtuálního učení probíhá během běžné pracovní doby v každodenním prostředí účastníka a manažer o tom často ani nemusí vědět. Bez přítomnosti manažera je odstraněn nejvýznamnější vlivný pracovník pro přenos učení do zaměstnání.
Tvůrci vzdělávacích systémů navrhují virtuální programy, které zajišťují učení. Domnívají se, že jejich práce je dokončena, když se účastník naučil znalosti nebo dovednosti. Vedoucí pracovníci, kteří poskytují rozpočet programu, však chtějí vidět obchodní spojení od účastníků, kteří učení skutečně využívají. Je vzácné najít virtuální program, který skutečně sleduje a vyhodnocuje dopad. Jen velmi málo programů virtuálního učení má dopadové cíle. Bez cílů dopadu nemusí některé klíčové zúčastněné strany plně pochopit, proč se program realizuje. Dle závěrů ROI Institutu se ukazuje, že firmy důsledněji sledují návratnost u prezenčních školení než u online programů.
Může existovat živý nebo zaznamenaný facilitátor – administrátor programu, hostitel nebo koordinátor. Ve virtuálních vzdělávacích programech ale skutečně chybí skutečná síla a vliv velkého facilitátora. Facilitátoři účastníky obvykle inspirují, povzbuzují a podporují v tom, aby využili to, co se naučili. Někdy se skupina účastníků spojí, aby přinesla požadované výsledky. Návrháři virtuálních vzdělávacích programů musí navrhnout poskytování výuky a její aplikace a musí také vytvořit náhradu za vliv osobního facilitátora.
V návaznosti na důvody neúspěchu je zde sedm kroků k návrhu virtuálního učení, které přináší pozitivní ROI:
-bb-