-bb-
Zvyšující se věk odchodu do důchodu v mnoha zemích spolu s dalšími aspekty jako prodlužující se délka života a často i finanční problémy evokují požadavek na jednotlivce, aby pracovali déle. To však vyžaduje jejich zaměstnatelnost po celý produktivní věk. Co to znamená? Na to se zaměřil mezinárodní průzkum francouzské TBS Business School a společnosti 5C.
Průzkum byl zrealizován ve 30 zemích a shromáždil odpovědi od více než 9 000 osob zaměstnaných v manažerských nebo odborných pozicích. Zaměřil se na zaměstnatelnost jako na schopnost jednotlivce najít alternativní zaměstnání na externím trhu práce s orientací zejména na starší věkové generace. Zároveň vyhodnotil, jaké faktory mohou pomoci stabilizovat případnou věkovou diskriminaci a vyrovnat podmínky starších pracovníků na trhu.
Vědci vycházeli z dřívějšího výzkumu, který nabídl počáteční důkazy o negativní asociaci mezi věkem a vnímanou zaměstnatelností. Chyběl však hlubší kontext potřebný k pochopení zaměstnatelnosti starších pracovníků. Zaměřili proto více pozornost na kontext jednotlivce na trhu práce a druhý, širší, zahrnující trh práce v rámci konkrétní zemi pobytu.
Při zvažování zkušeností a příležitostí poskytovaných organizacemi také zkoumali podobu postupů rozvoje lidských zdrojů, které organizace provádí na podporu rozvoje zaměstnanců. Představují organizační investice do kariérního rozvoje zaměstnanců, které se mohou rozvinout v organizaci i mimo ni.
Při zvažování každého trhu práce vzali v úvahu obecnou míru nezaměstnanosti. Vysoká míra nezaměstnanosti je považována za indikátor kontextu zbaveného pracovních příležitostí, zatímco nízká míra nezaměstnanosti je obvykle považována za indikátor prosperujícího kontextu, kde je příležitostí mnoho.
Starší zaměstnanci mají sklon uvádět nižší zaměstnatelnost. To lze koncepčně vysvětlit dvěma způsoby. Na jedné straně si starší pracovníci uvědomují věkovou zaujatost na pracovištích, která souvisí s hluboce zakořeněnými normami a očekáváními týkajícími se „vhodného“ věku pro zastávání určitých pozic nebo pro změnu zaměstnání atd. V důsledku toho starší pracovníci očekávají, že budou mít méně příležitostí na vnějším trhu práce a toto očekávání zohledňují při hodnocení zaměstnatelnosti.
Na druhé straně vnímání zaměstnatelnosti starších pracovníků formuje normy ostatních. Ztrácejí jistotu ve svou schopnost prezentovat se jako silní kandidáti na trhu práce. Jedná se o proces známý jako meta-stereotypy: víry, které mají jednotlivci ohledně způsobu, jakým jsou oni (a jejich skupina) vnímáni ostatními. Starší pracovníci očekávají, že ti, kdo rozhodují v organizacích, budou mít stereotypy o nich více negativní, než ve skutečnosti jsou.
Za každý další rok věku se vnímaná zaměstnatelnost jednotlivce sníží o 6 % na stupnici od 1 do 5. Za 10 let by to vedlo k vážně omezenému vnímání zaměstnatelnosti, pokud by nebyla přijata žádná preventivní opatření.
Celkový počet HR praktik, které jednotlivci během své kariéry v organizacích zažili, tlumí negativní vztah mezi věkem a externí zaměstnatelností. Jinými slovy, preventivní investice organizací do lidského kapitálu jednotlivců i mimo ně hrají zásadní ochrannou roli.
Konkrétní zkoumané procesy byly: hodnocení výkonu, kariérní poradenství, hodnotící centrum, mentorování a/nebo vytváření sítí, hodnocení spolupracovníků a/nebo podřízených. Jednotlivé programy v těchto oblastech podporují zaměstnatelnost jednotlivců a umožňují přesnější sebehodnocení, posílení sebevědomí a vybavení pracovníků znalostmi a strategiemi, jak se přizpůsobit a ovlivňovat jejich měnící se pracovní prostředí. Všechny tyto meta-dovednosti, kromě specifičtějších a technických, se stávají zásadními, když lidé hledají (znovu) zaměstnání.
Míra nezaměstnanosti každé země byla zkoumána jako potenciální zhoršující se faktor. V zemích s vyšší mírou nezaměstnanosti jednotlivci v průměru uváděli nižší vnímanou externí zaměstnatelnost. U starších pracovníků to však nebylo více zdůrazněno.
To může být ovlivněno skutečností, že nezaměstnanost může být velmi různorodě rozdělena a zahrnuje různé segmenty populace (např. mladší nebo starší lidé, různá pohlaví) v různých zemích. Ve všech případech je také pochopitelné, že lidé jsou obecně citliví na „trend“ nezaměstnanosti, než aby si uvědomili jeho konkrétní míru, pokud jde například o věk.
Ačkoli se znevýhodnění zaměstnatelnosti starších pracovníků v jednotlivých zemích výrazně neliší. Pozitivní a ochranný účinek HR podpůrných praktik se rovněž jeví jako stabilizační prvek napříč zeměmi a nabízí určitou univerzálnost při hledání řešení zaměstnávání starších pracovníků.
-bb-
Zdroj: HR Magazine - britský magazín pro manažery lidských zdrojů