Je říjen 2007. Paul, manažer prodeje dovozce Bobcat v Norsku, volá školícímu a demonstračnímu týmu v Dobříši: „Chlapi, v prosinci přijedu se skupinou 50 zákazníků, kteří se zajímají o bagry a nakladače. Připravte pro ně, prosím, něco výjimečného. Letenky jsou rezervovány.“

Normální a snadná odpověď by byla odmítnutí, nalezení výmluvy, proč to nejde. Termín byl příliš krátký a bylo by velmi náročné „připravit něco výjimečného“. Zároveň to ale byla příležitost pro malý tým kolegů realizovat přání, které měli již léta. Touha vytvořit uměleckou show se stavebními stroji. Byla to také příležitost pustit se společně do projektu, který byl přínosem pro každého, neboť poskytl každému prostor pro seberealizaci.

Rozhodli jsme se udělat několik prvních rychlých a nenákladných kroků, abychom zjistili možnosti a potvrdili si pár klíčových věcí:

1. Většina týmu se očekávaně zalekla se slovy, „to je nemožné“. Následujícího rána Lenka, která měla na starosti logistiku, objala své kolegy při jejich příjezdu, tak jako každé ráno. Když nás pozdravila, řekla: „Ale nebudu moci obejmout všechny zákazníky.“ Byl to první člen, kterého jsme pro náš projekt získali!
2. Dalším byl Radek, ředitel HR, který souhlasil, že dá některým pracovníkům povolení řídit stroje Bobcat. Měli jsme nový tým demonstrantů.
3. Francouzský psycholog, který snil o tom, že se stane mezinárodním zpěvákem, ale nikdy nezpíval před velkým publikem, přijal výzvu a pozvání přijet a vystoupit v České republice.
4. Švagr psychologa, reportér celostátního televizního zpravodajství, také přijal pozvání, aby zaznamenal událost.
5. Stylista vedle z vesnice zapůjčil část šatníku, aby psychologa na tuto událost oblékl.
6. Generální ředitel hotelu Diplomat v Praze se také chtěl zapojit do této výzvy a zmobilizoval svůj tým. Potřebovali jsme kapelu. Takže byl najat kytarista hrající na břehu Vltavy i se svým bubeníkem, kteří byli velmi nadšení pro věc.

Díky této konkrétní podpoře se potvrdilo, že nápad může zafungovat. Zdálo se, že naše intuice k vytvoření obchodní show u ostatní rezonovala.

8. prosince přistálo na letišti Václava Havla letadlo s 50 norskými zákazníky. Jejich reakce jedním slovem: „Páni!“

Po příjezdu do školicího střediska Bobcat v Dobříši si zákazníci mohli vyzkoušet kterýkoli ze strojů, aby poznali jejich výkon, a navštívili zcela novou továrnu.

Večeře se konala přímo v dílně, která byla přeměněna na restauraci. Recepce byla obsluhována hotelovými číšníky z týmu Hotelu Diplomat. Zákazníci jedli na paletách a jídlo podávaly bagry a nakladače, které během dne zákazníci testovali.

Ve 20 hodin show pokračovala. Kapela stála na přívěsu kamionu a zpěvák (psycholog oblečený jako televizní hvězda) na paletě venku. Sněžilo a vznikla tak výjimečná atmosféra. Kapela spustila a začal „balet se stavebními stroji“. Zákazníci byli hudbou ohromeni a okouzleni.

Hudba se zastavila. Publikum vstává a tleská. Energický potlesk ve stoje s žádostí o „přídavek“ neměl konce.

Umění spojuje lidi. V následujících dnech po akci byli zaměstnanci, zástupci dodavatele i zákazníci na stejné vlně. Žádné argumenty ohledně ceny, technických problémů atd. Pouze pozitivní diskuse k nalezení společného řešení.

Na konci týdne, jakmile se zákazníci vrátili do Norska, byl celý tým, hotel, kapela, stylista, televizní reportér atd. vyzváni, aby si zkusili řídit 30tunové stroje v demonstrační zóně. Tvrdě jsme pracovali, a a pořádně jsme se za to odměnili.

Díky úspěchu této akce jsme si odnesli několik klíčových poznatků, jak přeměnit zaměstnance v umělce:

 

• Vzájemná touha / intuice sdílená všemi; „společný cíl“.
• Validace na základě faktů, že nápad bude fungovat.
• Nechte zaměstnance, aby si to udělali po svém; je to jejich projekt.
• Pokud si nejste jisti, zda projekt schválíte, nežádejte o něj; je snazší žádat o odpuštění než o povolení.
• Pokud nemáte zdroje, najděte je; externí dodavatelé se často rádi účastní nových a inovativních projektů.

 

Po této první události jsme byli požádáni, abychom se setkali s prezidentem Bobcatu. Podívali jsme se na sebe navzájem: „Co chce? Bude dnešní den náš poslední?“

Prezident se na nás obrátil: „Mám prosbu. Hrál jsem na kytaru před mnoha lety, když jsem byl mladý. Mohu příště, až budu poblíž, přehrát alespoň jednu skladbu?“

O 2 měsíce později jsme měli další show. Prezident na svou žádost zapomněl. My ne.

Nejprve přišel s výmluvou: „Omlouvám se, ale mám naplánovanou operaci ruky, takže dnes večer nemohu hrát.“

Dvacetiletý bubeník odpověděl: „Chápu, že nemůžete hrát, ale možná to můžete zkusit?“

Prezident byl ten večer na pódiu s kytarou. :-)

Tato přehlídka se v Dobříši stala pravidelnou událostí po dobu 10 let, což pomohlo generovat další příjmy společnosti. Radek byl také rád, neboť ve výsledku došlo i ke snížení fluktuace zaměstnanců továrny. Zaměstnanci se účastní každé show. Nikdy nechtějí odejít: je to jejich show!

Transform your employees into artists: They will find a sense in what they do and stay

It’s October 2007. Paul, Sales Manager of a Bobcat importer in Norway, calls the training and demonstration team in Dobřiš, “Guys, I am coming with a group of 50 customers driving excavators and loaders in December. Please do something outstanding for them. Flight tickets are booked.”

The normal and easy response would have been to refuse, find an excuse not to do it. The request was very short-notice and it would be very challenging to “do something outstanding.” At the same time, it was the opportunity for a small number of colleagues to realize a desire we had for years now. A desire to create a “dance” with the construction machines and make an artistic show – show business. It was also the opportunity to embark on project together that was good for everyone, where everyone could become a part of it and realize a part of him- or herself.

We decided to take a first few quick and non-expensive steps to see how it goes and if we can confirm several key facts:

1. Most of the team gave the expected push-back, “it’s impossible.” The next morning, Lenka, in charge of logistics, hugged her colleagues at their arrival, as per her usual morning routine. When she greeted us, she said, “But I will not be able to hug all the customers.” The first member of our team was in!
2. Next to come around was Radek, the HR director, who agreed to give some workers permission to drive Bobcat machines for us. We had a new team of demonstrators.
3. A French psychologist, who dreamed of becoming an international singer, but never sung in front of a big audience accepted our first call and invitation to come and perform in the Czech Republic.
4. The brother-in-law of the psychologist, reporter for a national news television broadcaster, also accepted to come and record the event.
5. The stylist of a small village loaned a part of her wardrobe to dress the psychologist for the event.
6. The General Manager of the Hotel Diplomat in Prague was also keen to be part of this expedition and mobilized his team. We needed a band for the music. So, a guitar player was hired on the side of the Voltava with his drummer who were very enthusiastic.

Those were the validation by the facts that this idea can work. Our intuition to create a business show seemed to resonate.

On December 8^th, a plane with 50 Norwegian customers landed at Havel airport. One key word to describe their reaction: “wow!”

Arriving at Dobris Bobcat training center, customers were able to try out any of machines to feel the performance of the machines and visit the brand-new factory.

Dinner was hosted directly in the workshop, which had been transformed into a restaurant. The reception was serviced by the hotel waiters from the Hotel Diplomat team. Customers were eating on the pallets and the food was being served by the excavators and loaders they had been test driving earlier that day.

At 8pm the show continued. The band was on a truck trailer and the singer (the psychologist dressed as a TV star) on a pallet outside in the demonstration area. It was snowing, creating an exceptional atmosphere. Music and the “ballet with construction machines” started. Customer were amazed, transformed, transported by the music.

The music stops. The audience stands up and applauds. An energetic standing ovation with shouts of “encore,” they did not want to leave.

Art unifies people. In the days following the event, employees, distributor staff and customers were all on the same wavelength. No arguments about price, technical issues, etc. Only positive discussions to find solutions together. To be part of something.

At the end of the week, once the customers had returned to Norway, the whole team, hotel, band, stylist, TV reporter, etc. were invited to drive the 30 tons of machines in the demonstration area. We worked hard, we played hard.

Following the success of this event, we took away a few key learnings on the recipe to transform employees into artists:

• A mutual desire / intuition for all; a “common goal”
• Validation by the facts that an idea will work
• Let employees do it their way; it is their project
• If you are not sure to get approval for the project do not ask for it; it can be easier to ask for forgiveness than to ask for permission
• If you do not have resources, find them; external suppliers are often happy to participate in new and innovative projects

After this first event, we were asked to meet with the President of Bobcat. We looked at each other concerned, “What does he wants? Will today be our last day?”

The President asked us, “Guys, I have a request. I was playing guitar many years ago when I was young. May I play just 1 song next time if I am around?”

2 months later we had our next show. The president forgot about his request. We didn’t.

The President first came up with an excuse, “Guys, I am sorry, but I have an operation scheduled for my hand, so I cannot play tonight.”

The 20-year-old drummer answered, “I understand that you cannot play, but maybe you can try?”

The President was on the stage this evening with a guitar .

This show became a regular event over 10 years at Dobris, generating revenue for the company. Radek was happy to see improved employee retention in the factory as a result. The employees attend every show. They never wanted to leave: it is their show!