Představte si, že jste například tvrdě pracovali na projektu a jste na něj opravdu hrdí, jedinou zpětnou vazbou, kterou získáte, je ale kritika. Doma se pak chcete podělit o svůj strašný zážitek. Když ale vyprávíte svůj příběh, váš partner vezme mobil do ruky... Berete si to osobně? Čtěte dál a brzy vás to přestane trápit.
Je nutné upozornit, že většina z nás by tyto situace brala osobně – cítili bychom se zraněni, opomíjeni, uraženi nebo zrazeni druhou osobou. Část, která nám v tu chvíli mluví do duše, je naše ego. Naše ego si myslí, že by nás ostatní měli brát v úvahu. Naše ego nechce být kritizováno. Naše ego chce být uznáno a utvrzováno, že máme vždy pravdu.
Když se nás zmocní naše ego, je to vyčerpávající.
Jak si tedy přestat brát věci osobně?
Když si berete věci osobně, jste přesvědčeni, že činy ostatních se vás týkají. Ve skutečnosti to ale často vůbec o vás není.
Co když se na to zkusíte podívat z pohledu toho druhého. Zeptejte se sami sebe například: Proč se váš partner dívá na svůj telefon? Možná právě přijal důležitou zprávu, na kterou čekal. Možná, že téma vaší prezentace není jeho šálek čaje nebo ji třeba považuje za tak zajímavou, že si chce dělat poznámky do telefonu...
Když přesunete své zaměření z „já“ na „my“, získáte širší pohled. Pokud se pokusíte vidět záměr druhé osoby, namísto podráždění si vytvoříte prostor spíše pro porozumění.
Dívat se na úmysl druhé osoby je možná teoreticky jednoduché, v realitě je to ale skutečně náročné. Vyžaduje to disciplínu a trénink. Stanete se sami sobě rozhodčím, který bude trénovat svůj mozek nebrat si věci osobně.
A pokud tato strategie „Není to o vás“ nefunguje, obvykle to znamená, že to o vás je. Pak je čas použít druhý přístup.
Řekněme, že jedete v levém pruhu na dálnici a řidič za vámi se na vás pověsí. Ačkoliv si možná říkáte, že je to proto, že spěchá, jistě se neubráníte také otázce, jestli jste náhodou nejeli moc pomalu. Možná si uvědomíte, že jste na vině a je vám to pak nepříjemné, protože cítíte, že to byla vaše chyba. Tehdy si musíte sami sobě dodat empatii a uvědomit si, jak je například těžké vyrovnávat se občas vaší vlastní touhou po perfekcionismu.
Někdy také může mít smysl v určité situaci reagovat na své pocity a promluvit. Pokud tedy partner vezme telefon do ruky, zatímco mu líčíte svou zkušenost, řekněte mu: „Vyprávím ti tady svou dnešní zkušenost a ty se u toho díváš do telefonu. Připadá mi to, jako by ti nezáleželo na tom, co říkám.“
Otevřením se a uvedením toho, jak se cítíte, aniž byste obviňovali druhou osobu(!), zvýšíte šanci, že vám bude partner rozumět a zohlední vaše potřeby.
Vyzkoušejte tyto strategie při nejbližší možnosti.
-bb-