-bb-
Jak nám přístup ke zdrojům osobního významu může pomoci zvládnout rostoucí nejistotu v našich životech, rodinách a práci? Přečtěte si pár doporučujících podnětů, které nabídla Linda Brimmová, emeritní profesorka organizačního chování na INSEAD univerzitě.
Kdo jsem?
Kým se stávám?
Líbí se mi, co vidím?
Na to, jak vidíme vývoj příběhu našeho života, může mít vliv několik faktorů. Jedná se o komplexní směs osobních, profesionálních, sociokulturních a vztahových sil, které přispívají k definici osobního smyslu v našem životě. Ať jsme kdokoli, náš příběh identity je pečlivě utkáván prostřednictvím měnících se závazků, vztahů a perspektiv. Linda Brimmová se ve svém výzkumu pokusila formulovat a pojmenovat určité komplexní a provázané zdroje osobní definice a významu, které mohou mít dopad na to, jak utváříme další kapitoly našeho života.
Identita: Zatímco vnímání „já profesionál“ a schopnost vytvářet a dosahovat motivačních cílů mohou být pro pocit identity jednotlivce ústřední, jiné životní role a vnitřní zkušenosti toho, kdo je (nebo se stává), mohou významně přispívají k pocitu pohody. Klíčové konstrukty identity se mohou v průběhu dospívání posouvat na důležitosti a relevanci. Tyto pohyby často zdůrazňují mezery nebo změny sebepoznání, jako je například vazba na kulturní a duchovní tradice nebo hodnoty.
Například rozhodnutí o přesunu na práci z domova může vyvolat otázky o tom, zda nám tato strategie umožňuje využívat dovednosti, které jsou jádrem naší identity a schopnosti smysluplně přispívat.
Relační já: Naše identita a naše vztahy s ostatními jsou vzájemně propojeny. Tato pouta nám pomáhají formovat a poskytují emocionální, morální a praktickou strukturu našim životům. Být dostatečně dobrým životním partnerem, dítětem nebo rodičem je klíčovou součástí skládačky.
Například mít děti může významně změnit osobní definici nebo smysl života. Může nás přinutit přemýšlet nad přenosem základních hodnot a významových zdrojů do další generace. Podobně například péče o rodinu a přátele znovu potvrzuje hodnoty a vytváří rituály a okamžiky, které vnášejí do našich životů pořádek.
Patřící já: Tato dimenze sobectví vyvolává otázky typu: Kam patřím? Cítím se zde jako doma? Záleží na místě? Apod. Například výraz „domov“ může mít pro každého z nás odlišný význam, který se může vyvíjet i v časových obdobích. Diskuze se točí také kolem toho, zda jsme dostatečně dobrým členem rodiny, pokud se chceme naplno věnovat kariéře nebo máme jiné velké sny či projekty, které dávají životu význam. Tato rozhodnutí koneckonců mohou ohrozit to, co ostatní členové rodiny chtějí nebo potřebují a jejich smysl života.
Zodpovědné a působivé já: Kde a jak mohu něco změnit nebo mít vliv? Jsem schopen sladit své cíle a své dovednosti se svými hodnotami a smyslem pro sociální odpovědnost? Většina z nás chce mít pocit, že naše životy mění svět k lepšímu. Definice toho, jak to lze udělat, se může časem měnit. Podle globálně uvažujících expertů je potřeba a touha mít dopad na globální zájmy velmi okamžitá a rozsah (kde a jak) lze globálně definovat. Nacionalisté naopak podle Brimmové označují globálně smýšlející lidi za „občany ničeho“ s „kosmopolitní zaujatostí“. Vzhledem k jejich schopnosti vnímat výzvy jako příležitosti se mnozí pouští do projektů, které jim umožní mít globální dopad, nebo které přinesou důležitý dialog o globalizaci na místa, která nazývají domovem.
Vytváření smysluplného života je trvalý proces. S každým velkým obratem svého kaleidoskopu musí člověk integrovat zdroje smyslu do svého rozhodování, protože se změny dějí jak v globálním kontextu, tak v jejich osobním a profesním životě.
Cíle, které vytvářejí v jedné fázi, mohou být v jiném okamžiku méně relevantní – neexistuje totiž žádná jasná cesta k smysluplnému životu.
Zaměření se na výše uvedené životní dimenze vám může pomoci objasnit, co je důležité, zvláště když přemýšlíte, jakým směrem se ve své další životní kapitole chcete vydat.
-bb-