Five myths about burnout syndrome managers should not believe

Pět mýtů o syndromu vyhoření, kterým manažeři nesmí věřit

Burnout syndrome is a serious mental condition that turns even exceptional and extremely productive workers into people who are unable to concentrate, work or even temporarily function in their personal lives. Managers should always strive to prevent burnout in their subordinates, as well as be able to recognise and address it if necessary. However, there still exist several dangerous myths surrounding burnout syndrome. Here are five of them that managers must not believe.

Burnout is just laziness

As Management Today states, this myth is still quite prevalent. Some see burnout merely as an excuse made by lazy individuals; others may regard it as just a fabrication of oversensitive millennials. The truth is that it is a complex problem, caused by too much stress, poor work-life balance and many other factors. Unfortunately, people who suffer from burnout learn very quickly that it is only too real. Managers need to be aware of this.

It is only a temporary indisposition that will quickly resolve itself

It is true that even with no action taken, burnout can reach a phase in which the person is again able to work normally. But this does not mean the underlying issues have been solved. In fact, it is impossible to resolve the original cause of burnout without major changes in the way the employee works; otherwise, the problem may recur at any time.

Burnout mainly affects more sensitive or less ambitious individuals

This major misconception leads to some energetic and seemingly unwavering individuals being considered immune to burnout. In fact, burnout can affect anyone who works in an unsustainable way and senior-level workers or hard-working people who are unable to relax are at the greatest risk.

A person suffering from burnout just needs some time off

As already stated, burnout is a complex problem caused by a number of factors. It is just the tip of the iceberg, a visible symptom of serious problems in the way someone works. Solving these complex problems requires complex solutions. A short break alone certainly will not suffice.

Every worker is responsible for their own mental health

This is true to a certain extent. Happiness is mainly every individual's own responsibility. But there is much a manager can do to prevent burnout in subordinates: create a healthy work environment, take an interest in employees, and offer them maximum flexibility. If you neglect these points, possible cases of burnout that appear in your team will to a large extent be your responsibility.

 

-mm-

    Pět mýtů o syndromu vyhoření, kterým manažeři nesmí věřit

    Syndrom vyhoření je závažný psychický stav, při kterém se i z doposud výjimečných a extrémně produktivních pracovníků mohou stát lidé neschopní se soustředit, pracovat nebo dokonce ani dočasně fungovat ve svém osobním životě. Manažeři by se měli vždy snažit vyhoření u svých podřízených nejen předcházet, ale i rozpoznat a případně řešit. Okolo syndromu vyhoření však stále panuje několik nebezpečných mýtů. Zde je pět  takových mýtů, kterým manažeři nesmí věřit.

    Vyhoření je jenom lenost

    Jak uvádí Management Today, s tímto mýtem se můžeme setkat poměrně často. Někteří vidí vyhoření jako pouhou výmluvu pro líné jedince. Jiní lidé mohou vyhoření vnímat jenom jako výmysl přecitlivělých mileniálů. Pravda je však taková, že se jedná o komplexní problém, způsobený přemírou stresu, špatným vyvážením osobního a pracovního života a jinými faktory. A lidé, kteří vyhořením trpí, bohužel velmi rychle poznají, že o žádný výmysl se nejedná. To samé si musí uvědomovat i manažeři.

    Je to jenom dočasná indispozice, která sama rychle odezní

    Vyhoření se sice může samo od sebe dostat zpět do fáze, kdy je dotyčný schopen zase zdánlivě normálně pracovat, ale to neznamená, že problém je vyřešen. Bez zásadních změn v životě či pracovním režimu zaměstnance totiž není možné vyřešit původní příčinu vyhoření. A právě kvůli tomu může vyhoření u daného pracovníka přijít kdykoliv a nečekaně znovu.

    Vyhořením trpí především citlivější nebo málo ambiciózní jedinci

    Tento velký omyl způsobuje, že někteří energičtí a zdánlivě nezlomní jedinci jsou považováni za imunní vůči vyhoření. Vyhoření ale může postihnout kohokoliv, kdo pracuje neudržitelně. A tvrdě pracující lidé, kteří nejsou schopni relaxovat nebo kteří jsou na exponovaných pozicích, čelí naopak největšímu riziku vyhoření.

    Člověku, kterého postihne vyhoření, stačí dát na čas volno

    Jak jsme již uvedli, vyhoření je komplexní problém způsobený celou řadou faktorů. Jedná se pouze o špičku ledovce - o viditelný symptom závažných problémů v tom, jak dotyčný pracovník pracuje. Řešení těchto komplexních problémů vyžaduje i komplexní řešení. A pouze pracovní volno určitě stačit nebude.

    Každý pracovník je zodpovědný za své vlastní duševní zdraví sám

    Do určité míry je to pravda. Každý svého štěstí strůjcem. Z pozice manažera toho ale můžete hodně udělat, abyste vyhoření u svých podřízených předcházeli. Vytvořte zdravé pracovní prostředí, zajímejte se o své pracovníky a nabídněte podřízeným co možná nejvyšší míru flexibility. Pokud tyto body zanedbáte, budete za potenciální případy syndromu vyhoření u vás v týmu do velké míry spoluzodpovědní.

     

    -mm-

    Zdroj: Management Today - portál britského manažerského magazínu
    Zobrazit přehled článků ze zdroje Management Today