Odkládáte často úkoly a povinnosti na později? Nemusí jít o vaši lenost, možná máte jen strach z neúspěchu. Nebo jde o jiný faktor?

Nechci selhat

Od raného věku se učíme, že naše práce je podrobně zkoumána a hodnocena okolím. I když tu není nikdo, kdo by nám dal známku, kritický hlas v našich hlavách je připraven se ozvat a připomenout nám nedostatky.

Humanistický psycholog Abraham Maslow rozlišoval mezi dvěma typy rozhodnutí, která děláme, výběrem strachu a výběrem růstu. Volba strachu se rodí z nejistoty. Volby v zájmu bezpečnosti jsou vedené potřebou vyhnout se selhání nebo zklamání. Ale za jakou cenu? Můžeme odmítnout slibnou pracovní příležitost, protože si myslíme, že to není vhodné, i když ve skutečnosti je naše volba založena na vyloučení potenciálního neúspěchu.

Na druhou stranu, když se rozhodneme pro růst, dáme šanci riziku a rozhodneme se udělat něco, díky čemuž bude náš život smysluplnější nebo obohacující.

Pokud se poddáme prokrastinaci, abychom se vyhnuli možnému neúspěchu, obětujeme příležitost, které můžeme později litovat. Prokrastinace se může zdát jako pouhá zdržovací taktika. Ve skutečnosti však jde o volbu nečinnosti před akcí při řešení výzev, kterým v životě čelíme. Odložení na další den se brzy stane dalším týdnem a možná ještě dalším rokem.

Tím, že něco neuděláme, se vyhneme tomu, abychom se alespoň z krátkodobého hlediska museli vypořádat s důsledky odmítnutí, nesouhlasu nebo kritiky. Stejně jako člověk s fobií z výtahu, který se místo toho rozhodne jít po schodech, si prokrastinátor vydechne úlevou, když nebude čelit hrozbě odmítnutí nebo zklamání. Ale prokrastinace je v konečném důsledku sebezničující, protože nám brání v dosažení našich dlouhodobých cílů.

Chybí mi organizace

Dokončení úkolů vyžaduje organizaci. Musíme si zorganizovat čas a materiály, které potřebujeme k dokončení úkolů. Možná si pomyslíte, že nejste organizovaní a necháte to tak, že toto označení použijete jako ospravedlnění vaší nečinnosti a odkládání povinností. Stejně snadno to však může být výzva k akci, pokud bude následovat recept na změnu, jako když si řeknete: „Ano, vím, že bojuji s organizací. Co tedy musím udělat ke zlepšení?“

Nepřehledný stůl může sloužit jako podnět k akci, třídění věcí, ukládání věcí do příslušných složek a vytváření systému archivace, který vám umožní najít materiály potřebné k organizaci vašeho pracovního úsilí. Pro jakýkoli úkol si vytvořte seznam věcí, které potřebujete k dokončení. Uspořádejte je a pak se pusťte do práce.

Jsem perfekcionista

Mnoho lidí, kteří bojují s odkládáním povinností, jsou perfekcionisté. Nic není dost dobré na to, aby prošlo jejich osobní inspekcí. A tak odkládají a nechávají práci. Perfekcionisté aplikují iracionální standard na své vlastní chování, protože perfekcionismus je idealizovaný, ne realistický cíl.

Užitečnou zásadou, kterou si musíte v této pozici pamatovat, je to, že dokonalost je nepřítelem dobra. Naopak přijetím „dostatečně dobrého“ myšlení chápeme, že i když by náš výkon mohl být lepší, můžeme svůj výstup klidně odevzdat. Perfektní? Ne, to není. Dostatečně dobrý. Ano, určitě.

V pokračování článku vám dáme deset konkrétních tipů, jak se vyrovnat s prokrastinací a naučit se úkoly řešit tak, jak přicházejí.

-bb-

Procrastination doesn't automatically mean you're lazy (1/2)

Do you often postpone tasks and responsibilities till later? This needn't be due to laziness. Maybe you're just afraid of failure. Or is there another factor?

I don't want to fail

From an early age, we learn that our work is thoroughly analysed and evaluated by those around us. Even if there is no one awarding us a mark, the critical voice in our head is ready to speak out and remind us of our shortcomings.

Humanist psychologist Abraham Maslow distinguishes between two types of decision we make: the choice of fear and the choice of growth. The choice of fear is born of uncertainty; security choices are driven by the need to avoid failure or disappointment. But at what price? We can reject a promising job opportunity as inappropriate when, in reality, our choice is based on excluding potential failure.

On the other hand, if we choose to grow, we take a chance and decide to do something that will make our lives more meaningful or enriching.

If we succumb to procrastination so as to avoid possible failure, we sacrifice an opportunity and may later regret it. Procrastination may seem like a mere delaying tactic but, in reality, it is choosing inaction over action when addressing the challenges we face in life. Postponing till tomorrow will soon become next week and possibly next year.

By not doing something, we avoid having to deal with the consequences of rejection, dissent or criticism, at least in the short term. Like a person with an elevator phobia who decides to take the stairs instead, the procrastinator breathes a sigh of relief if not faced with the threat of rejection or disappointment. But procrastination is ultimately self-destructive because it prevents us achieving our long-term goals.

I lack organisation

Completing tasks requires organisation. We need to organise the time and materials necessary to complete the tasks. You may claim you are disorganised and leave it at that; you then use this label to justify inaction and postponing responsibilities. However, it might be just as easy to call for action if a recipe for change follows, like saying: "Yes, I know I struggle with organisation. So what do I need to do to improve?"

A cluttered desk may serve as a stimulus for action: sorting things, storing them in the appropriate folders, and creating an archiving system that allows you to find the materials you need to organise your work effort. For any task, make a list of things you need to complete. Organise them and then get to work.

I'm a perfectionist

Many people who struggle with postponing are perfectionists. Nothing is good enough to pass their personal inspection, so they postpone and put work aside. Perfectionists apply irrational standards to themselves because perfectionism is an idealised rather than realistic goal.

A useful principle you should remember in this position is that perfection is the enemy of good. On the other hand, by accepting "good enough" thinking, we understand that while our performance could be better, we can safely submit our output. Perfect? No. Good enough. Yes, certainly.

The continuation of this article will provide ten specific tips on how to cope with procrastination and learn to solve tasks as they arise.

-bb-