Najít si práci, která vás baví, naplňuje a dostanete za ni i dobře zaplaceno, nebývá vždy jednoduché. Ještě těžší to mají lidé s handicapem, kteří tvoří zhruba 7 % obyvatel České republiky v produktivním věku. To je tedy zhruba 500 tisíc osob. Dojíždět za prací do vedlejšího města nebo se potýkat s překážkami přímo na pracovišti je pro lidi se zdravotním postižením velká zátěž. A proto jim mnohdy nezbývá nic jiného než zůstat doma a vyžít jen z invalidního důchodu. Naštěstí dnes ale mnoho firem tuto situaci reflektuje a vytváří příjemné pracovní prostředí i pro znevýhodněné kolegy.
Lidé se zdravotním postižením (OZP) tvoří přibližně 10 % celkové populace České republiky. Z výběrového šetření pracovních sil, které provádí Český statistický úřad, vyplývá, že míra zaměstnanosti u lidí s handicapem je pouze 23 %, tedy zhruba třikrát nižší než průměr v celé populaci. Velká část lidí se zdravotním postižením má však takové znalosti a vzdělání, které nebrání tomu, aby v zaměstnání dosahovali stejných, nebo dokonce i lepších výsledků než zdraví jedinci.
Firmy mají zájem
„Zaměstnávání osob se zdravotním postižením se věnujeme dlouhodobě ve spolupráci s neziskovými organizacemi jako Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Učíme se tak zvyšovat možnosti uplatnění lidí s postižením v ČSOB. Věříme, že diverzita z hlediska různých životních zkušeností a profesních dovedností obohacuje naši firemní kulturu,“ říká Renata Krulichová, HR specialistka ČSOB. Banka má interní kampaň „Fandím OZP“, která mezi zaměstnanci zvyšuje povědomí o práci se zdravotním postižením, a to formou článků v interních časopisech, na intranetu nebo při nejrůznějších akcích pořádaných v budově centrály.
S tím souhlasí i Linda Šefčíková, HR managerka společnosti McDonald´s. Podle ní jsou kolegové se sníženou pracovní schopností velmi cennými pro kolektiv. „Máme skvělé zkušenosti, naši handicapovaní kolegové mají většinou pozitivní vliv na soudržnost, dobrou náladu i loajalitu celého týmu. Ostatní kolegové je přijímají velmi dobře a jsou nedílnou součástí týmového ducha,“ říká.
Není proč se stydět, mnoho postižených ale mlčí
Mnozí handicapovaní se stydí i za postižení lehčího charakteru, a zaměstnavateli o něm neřeknou. Mohou k tomu mít nejrůznější důvody. Nechtějí, aby jim kolegové projevovali soucit, nechtějí být vnímáni jako ti, kteří potřebují pomáhat, nebo mají pocit, že by to mohlo působit jako výmluva pro častější absenci v práci, například z důvodu pravidelných kontrol u lékaře. „Pojem invalidní důchodce je podprahově vnímán poměrně negativně. Na osoby OZP je mnohdy nahlíženo téměř jako na nesvéprávné a nevýkonné jedince. Přitom je poměrně dost příkladů těch, kteří pracují ve vrcholovém managementu, jen se o tom třeba neví,“ říká Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Podle Potměšilové si totiž majoritní společnost téměř neuvědomuje, že statut invalidního důchodce je pro OZP ochrana právě na trhu práce, tedy že takovému zaměstnanci nesmí být přidělena práce, která by mohla ohrozit či zhoršit jeho zdravotní stav. Největší předsudek je, že zdravotně postižený člověk rovná se člověk na vozíku, nevidomý, neslyšící nebo mentálně postižený. „Pod tento pojem se totiž schovávají také diagnózy, jako je lupénka, astma, Crohnova nemoc, roztroušená skleróza nebo třeba porucha štítné žlázy,“ dodává.
Handicap není v práci problém
Postavení na trhu práce se u OZP liší například i délkou pracovní doby. Přibližně 60 % handicapovaných pracuje na zkrácený úvazek v délce do 30 hodin za týden. Vše závisí na tom, co jim charakter jejich postižení umožňuje. Nicméně i možnost pracovat na zkrácenou pracovní dobu je velmi důležitá. Práce přináší nejen peníze, ale i možnost nesedět pouze doma, setkávat se s dalšími lidmi a pocit být potřebný. Někteří zaměstnavatelé také nabízejí handicapovaným speciální benefity. Například v ČSOB poskytují poukázky Vital pass určené na zdravotní péči.
Pokud se pro handicapované najde vhodná pozice, mohou být do pracovního procesu zapojeni bez jakýchkoli překážek. To potvrzuje i Jiří Mařan, zaměstnanec McDonald’s v Teplicích, který ačkoli je na vozíčku, je plnohodnotným zaměstnancem a partnerem ostatním kolegům. V restauraci, konkrétně na McDrive, je již 4 roky na plný pracovní poměr. „Pracuji 40 hodin týdně a vše zvládám bez problémů. S kolegy si zde navzájem pomáháme a snažíme se, aby pro každého z nás byla práce maximálně příjemná. To nejtěžší na mé práci rozhodně nesouvisí s mým handicapem. Někdy je obtížné to, že se musíte vždy usmívat a být zdvořilí, i když zrovna nemáte svůj den,“ konstatuje s nadhledem.