Moderní technologie nám umožnily téměř nepřetržitou, velice pohodlnou a snadno dostupnou komunikaci. Udělaly z nás však také lepší komunikátory? Obecně to říci nelze. Jsou chvíle, kdy e-maily a další formy elektronické komunikace usnadňují život, stejně tak však existují případy, kdy bychom se měli držet staré dobré komunikace tváří v tvář. Kdy se e-mail nehodí?
- Poskytování choulostivé zpětné vazby. Představte si, že rozešlete celému pracovnímu týmu e-mail ve znění: „Každý, kdo nepříjemně nezapáchá, ať okamžitě odpoví. Roberte, ne tak rychle.“ Tento přístup je samozřejmě nevhodný. Při sdělování čehokoli citlivého se sejděte osobně a v soukromí.
- Dlouhodobá nespokojenost s chováním. Špatný příklad: Zašlete členovi svého týmu seznam „deseti důvodů, proč vámi všichni opovrhují“. Dobrý příklad: Vyčleňte si čas na klidné a profesionální popovídání s kolegou o tom, jak vás jeho chování znepokojuje či frustruje.
- Konfrontace s někým, kdo nesplnil své sliby. Špatný příklad: Na e-mail dotyčného odpovězte ve 140 znacích, proč by měl být okamžitě vyhozen. Dobrý příklad: Jakmile to zjistíte, vysvětlete dotyčnému osobně rozdíl mezi vaším očekáváním a realitou. Nečekejte, až se situace zhorší.
- Sdělení kontroverzní zprávy. Špatný příklad: Zanechte ve hlasové schránce zprávu typu: „Vzpomínáš si na ten návrh, se kterým jsi přišel? Tak jsme ho odmítli. Mimochodem, nezapomeň odpoledne na oslavu šéfových narozenin.“ Dobrý příklad: Chystáte-li se odmítnout návrh, na kterém někdo dlouho pracoval, zaslouží si obsáhlejší vysvětlení i možnost oboustranného dialogu.
- Sdělení špatné zprávy. Špatný příklad: Odešlete zpívající elektronickou zprávu, která příjemci sdělí: „Ta-da ta-da ta-ta: Už u nás nepracuješ“. Dobrý příklad: Jestliže chcete někoho propustit, chovejte se přiměřeně vážnosti tohoto sdělení. Umožněte dotyčnému projevit emoce a vyslechněte jeho myšlenky.
-kk-