Ve snaze určit, který zaměstnanec je pro ně přínosem používají americké firmy klasické hodnocení zaměstnanců písmeny A, B a C. Zaměstnanci označení písmenem A (nejlepších 5 až 10 procent) pak mají naději na zvýšení platu. Průměrné procento zvyšování platů však již dnes ani těm nejlepším zaměstnancům nepřináší takový zisk jako dříve a tudíž ani nezvyšuje motivaci.
Ani zaměstnanci označovaní písmenem B nejsou nijak špatní. Stejně jako první skupina i oni dokáží splnit očekávání svých nadřízených, pouze nejsou ty největší hvězdy a vedení je přehlíží. V dobře fungující ekonomice je rozdíl v systému platového hodnocení vynikajících a „jen“ dobrých zaměstnanců jasně patrný, nyní to však možné není. Zaměstnanci by si proto neměli brát osobně, že jejich platy nenarůstají. Ani zaměstnavatelé by se však neměli divit, až jim jejich nejlepší zaměstnanci odejdou, jakmile se ekonomická situace vylepší.