Daleko složitější než vlastní výběr zaměstnanců je podle Urbana již jejich nábor, konkrétně přesvědčení dané osoby o tom, kde se jí otevírají zajímavé příležitosti. Co se týče samotného výběru, důležité je neomezovat se jen na jednu metodu. Základem ovšem zůstává strukturovaný rozhovor, který nezahrnuje tolik omezení jako například moderní assessment centra. Nejčastějšími chybami v rámci přijímacích pohovorů jsou pak podle něho haló efekt, efekt zrcadla a neschopnost náboráře klást vhodné otázky.
V souvislosti s motivací zaměstnanců zmiňuje Urban smutný fakt, že ji řada manažerů odkládá s odvoláním na nedostatek peněz. Neuvědomuje si ale přitom, že motivace není jen věcí zvyšování mzdy. Motivování je podle něho nedílnou součástí povinností manažera, stejně tak jako hodnocení, jehož cílem je zefektivnění výkonů zaměstnanců. Výkonnější člověk je ten, jehož výkon je řízen. Manažeři mnohdy vidí problém ve schopnostech konkrétních lidí, ne vždy je však chyba na straně zaměstnanců. Ti často nevědí, co je přesně jejich pracovní náplní a jakých cílů mají dosahovat.