- Zasedl si na vás nadřízený? Zastrašuje vás? Ignoruje vás?
- Stalo se někdy, že vás váš nadřízený veřejně zesměšňoval nebo na vás veřejně křičel? Nepozval vás záměrně na důležitý mítink? Neinformoval vás o termínech, které musíte dodržet?
- Cítili jste se někdy izolováni díky přístupu vašeho nadřízeného?
To, že si zaměstnanci v mnohých případech ani neuvědomují, že je přístup jejich nadřízených násilný a považují jej za normální, je velkou chybou. Chybou je také to, že perspektivní zaměstnanci opouštějí díky šikaně ze strany svých nadřízených a neustálému stresu svá pracovní místa. Strůjci podnikového teroru jsou ovšem hnáni závistí, která se týká dobrých interpersonálních vztahů jejich obětí nebo jejich dobrých výkonů. Jsou to tedy oni, kteří by měli firmu opustit – nezmění-li radikálně svůj přístup k zaměstnancům.
Jak se tedy teroru na pracovišti postavit? Jednotlivci mohou například násilné chování svých nadřízených ignorovat a hledat si spojence mezi kolegy. Měli by též hledat osobu, která má ve firmě velkou autoritu a o teroru na pracovišti ji informovat. Dále by si měli vést písemné záznamy o jednotlivých nepříjemných událostech a konfliktech s nepříjemnými nadřízenými, shromažďovat svědky a jejich písemné výpovědi a nakonec to vše prezentovat na nejvyšších místech firmy.
Management by v tomto smyslu měl vytvořit efektivní firemní prostředí pro řešení sporů. Manažeři by měli být řádně psychologicky vzděláni či vyškoleni. Firma by měla vždy zavést opatření proti možnému psychickému teroru, písemně určit „hranice“. Role každého manažera musí být přesně definována. Základem všeho je zde tolerance, pochopení a komunikace.
**Datum vydání:** XI/2002