Většina společností ve vyspělém světě (např. **Microsoft**, **IBM**, **General Motors**) již má vlastní antidiskriminační politiku. Cílem jejich opatření je nediskriminační pracovní prostředí. Firmy přitom vycházejí z toho, že zaměstnanci nemají na firemní půdě právo narážet na ničí barvu pleti, pohlaví ani sexuální orientaci. S tím souvisí i nutnost užívání vhodných jazykových výrazů na pracovišti. Namísto toho, aby na firemní akce byli zváni zaměstnanci s manželkami či zaměstnankyně s manžely jsou například jednoduše všichni oficiálně vyzváni, aby si přivedli „partnery“.
Podobně je tomu i s již zmíněnými fotografiemi na pracovních stolech, na které má stejné právo heterosexuál i homosexuál. Na pracovišti je tedy třeba nediskriminovat a zároveň pronásledovat diskriminaci. Odborníci proto vysvětlují, že „sexuální obtěžování“ nemá jen jednu, ale dvě základní podoby, které nemají v moderní firemní kultuře místo: - Sexuální obtěžování zaměstnance (sexuální narážky, sexuálně podbarvený jazyk, obrázky, hudba či nechtěný fyzický kontakt mezi mužem a ženou, dvěma muži či dvěma ženami), které je v mnoha zemích světa ilegální. - Obtěžování na základě sexuální orientace (psychický či fyzický nátlak na osoby s opačnou sexuální orientací podobný případům diskriminace na základě vyznání či barvy pleti), které ve většině zemí světa zůstává legálně neošetřeno.