Zaměstnanci mnohých firem zdobí své pracovní stoly fotografiemi rodiny a známých, mluví mezi sebou o svých plánech na víkendy a dovolené, oslavují svatby či narození dítěte některého z kolegů. Tím vším je dán prostý fakt, že do firemní kultury vstupuje sexuální orientace zaměstnanců. Otázkou však dosud zůstává další prostý fakt, a to, zda je to pro firmu pozitivní či negativní jev. Obecně lze stále tvrdit, že homosexuálové či bisexuálové se v zaměstnání necítí příliš jistě a o své soukromí se s ostatními pracovníky nedělí. Narozdíl od heterosexuálů tak žijí dva zcela odlišné životy: pracovní a osobní. S tím ovšem přichází na řadu i otázka nižší produktivity jejich práce.
Většina společností ve vyspělém světě (např. **Microsoft**, **IBM**, **General Motors**) již má vlastní antidiskriminační politiku. Cílem jejich opatření je nediskriminační pracovní prostředí. Firmy přitom vycházejí z toho, že zaměstnanci nemají na firemní půdě právo narážet na ničí barvu pleti, pohlaví ani sexuální orientaci. S tím souvisí i nutnost užívání vhodných jazykových výrazů na pracovišti. Namísto toho, aby na firemní akce byli zváni zaměstnanci s manželkami či zaměstnankyně s manžely jsou například jednoduše všichni oficiálně vyzváni, aby si přivedli „partnery“.
Podobně je tomu i s již zmíněnými fotografiemi na pracovních stolech, na které má stejné právo heterosexuál i homosexuál. Na pracovišti je tedy třeba nediskriminovat a zároveň pronásledovat diskriminaci. Odborníci proto vysvětlují, že „sexuální obtěžování“ nemá jen jednu, ale dvě základní podoby, které nemají v moderní firemní kultuře místo:
- Sexuální obtěžování zaměstnance (sexuální narážky, sexuálně podbarvený jazyk, obrázky, hudba či nechtěný fyzický kontakt mezi mužem a ženou, dvěma muži či dvěma ženami), které je v mnoha zemích světa ilegální.
- Obtěžování na základě sexuální orientace (psychický či fyzický nátlak na osoby s opačnou sexuální orientací podobný případům diskriminace na základě vyznání či barvy pleti), které ve většině zemí světa zůstává legálně neošetřeno.
**Datum vydání:** I/2003
Article source HumanResources.com - kanadský portál pro zaměstnance i zaměstnavatele