Jak je možné, že někteří lidé v komplikovaných situacích „umějí chodit“ a druzí ne? Podle autora článku umí používat ty správné nástroje pro myšlení. Každý z nás si časem vytvoří určitý vztahový rámec – získá různé zkušenosti a předpoklady a naučí se určitá pravidla, podle kterých posléze provádí veškeré interakce s druhými lidmi. Tento rámec je však nutné průběžně přizpůsobovat situaci, abychom v kontaktu s druhými uspěli.
Velmi účinné je při jednání s lidmi či řešení určitých situací si vizuálně znázornit své názory a názory druhých a najít jejich průnik. Je třeba si uvědomit, že každý z nás má trochu jiný subjektivní vztahový rámec a je nutné vzít v úvahu i názory druhých. Jestliže uvažujeme o vztazích k druhým lidem ve smyslu grafických útvarů, které se buď překrývají či přibližují a vzdalují, můžeme si snáze modelovat vývoj těchto vztahů.
Není možné předpokládat, že druhá strana sdílí vaše názory a vnímání. Chybí jí totiž vaše zkušenosti. Má pravděpodobně i jiné představy o vašem vzájemném vztahu. Proto je sice důležité pracovat na společných názorech, je však nutné druhému člověku ponechat i své vlastní myšlenky. Mohou se objevit konflikty, ale správně vyřešený konflikt může napomoci k vytvoření objektivnějšího rámce.
Zdroj: People Management - přední britský magazín o řízení lidských zdrojů