Otevřená pracoviště byla od svého zavedení v 60. letech hitem. V současné době jsou však již často vnímána jako zastaralá. Obhájci této podoby pracovního prostředí vyzdvihují její společenský charakter a nenákladnost, odpůrci naopak hovoří o přílišném kontaktu s okolím. Hlasité projevy a nevhodné stravovací, hygienické či komunikační návyky kolegů zaměstnance přinejmenším znervózňují, což může mít vliv na jejich produktivitu a související náklady, které se firma snažila otevřeným pracovištěm ušetřit.
Proklamované výhody každodenní spolupráce umožněné otevřeným pracovištěm se v očích firem váží spíše k efektivitě a produktivitě než snaze o spokojenost zaměstnanců. Ve Velké Británii byl sice například loni upraven pracovní zákon tak, aby si zaměstnanci mohli stěžovat na nevhodné chování kolegů, spory tohoto typu jsou však stále pouze záležitostí interního disciplinárního řízení, dokud nepřerostou v šikanu či sexuální obtěžování.
Zaměstnavatelé nebo manažeři příslušných pracovišť by měli jasně vymezit, co je a není přijatelné. Psychologové zdůrazňují roli pracovního fóra, jehož prostřednictvím by se mohli zaměstnanci ke svému pracovišti vyjadřovat. Nejčastějším problémem otevřených pracovišť je nesprávné využití prostoru a absence místa, na kterém by se zaměstnancům dostalo chvilky klidu. Zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že takové pracovní prostředí zaměstnance může vyprovokovat až k odchodu.
-kk-
**Datum vydání:** I/2005
Article source The Guardian - website of the British daily