Manažeři si často stěžují, proč zaměstnanci nedělají to, co by podle nich měli dělat. Na jednu stranu to není nesmyslný požadavek, protože zaměstnanci jsou placeni za výkon určitých konkrétních funkcí. Skutečnost je však taková, že věci, které jsou zřejmé a důležité pro manažera nemusí být stejně zřejmé a důležité pro zaměstnance.
Někteří zaměstnanci působí dojmem, že jsou většinu času poslušní a automaticky motivovaní. Žene je vnitřní síla, láká nová pracovní výzva, mohou být orientovaní na výsledky své práce nebo se jen chtít zavděčit druhým. Většina zaměstnanců je však skeptičtější a chce od své práce něco víc – aby dávala smysl. Ptá se, proč dělat právě to a to a očekává konkrétní odpověď, která by byla motivací k další práci. Odpovědi typu: „Udělejte to, protože vám to říkám.“ jakoukoli motivační hodnotu postrádají.
Motivace zaměstnanců je záležitostí propojení individuálních cílů s firemními. Úzce se dotýká osobních vztahů, sounáležitosti, záměrů, spolupráce, výzev a komunikace. Manažeři by se při motivování měli držet hesla „dlouhodobý úspěch předčí krátkodobé nepohodlí“ a reagovat tak, aby přispěli k rozvoji zaměstnanců, u kterých do pěti let očekávají výjimečné výsledky.
-kk-
Zdroj: Six Seconds - portál stejnojmenné neziskové organizace