Článek se zabývá problematikou posouzení a výkladu výsledků případových studií z oblasti interpersonální komunikace. Tato stať vychází z publikace Case studies in interpersonal communication: Processes and problems, Belmont, CA: Wadsworth, vydané v roce 1999. Případové studie jsou rozšířeně aplikovaným popisem konkrétních událostí, situací či jednání lidí, do jejichž zákonitostí poskytují hlubší vhled. Jsou prostředkem, jak zachytit celkovou komplexnost situací v reálném životě.
Mohou být nápomocny při pochopení pocitů daných osob, umožňují snazší vcítění a ukazují souvislosti důležité pro porozumění konceptuálním komunikačním teoriím. Student tak může aplikovat teoretické znalosti a principy na konkrétní problémy a procesy ze skutečného života. Aktivní účast při čtení, zhodnocení, analýze případové studie a diskusi o ní je prostředkem, který učí studenta ocenit odlišné úhly pohledu. Tato technika rozšiřuje schopnosti vhodné volby komunikačních prostředků a zároveň vede k tomu, že si žák uvědomí vlastní používané vzory chování a interakcí.
Při posuzování případových studií doporučuje autor následující postup – nejprve je studie přečtena celá, aby bylo možno porozumět situaci, charakterům a problémům. Poté je dokument přečten znovu s tím, že si student dělá poznámky o rozpoznaných komunikačních prvcích, systémech a pojmech. Při třetím čtení jsou poznámky upřesněny, aby bylo možno termíny a názory aplikovat. Při hodnocení studie by si měl ten, kdo ji posuzuje, položit například otázku, zda je schopen díky studii lépe porozumět teoretickým problémům, co zůstává nezodpovězeno atd. Důležité je také porovnání vlastního mínění s názory ostatních.