Dnes se hodně mluví o sdílení práce coby metodě flexibilního uspořádání pracovní doby. Zaměstnavatelé jsou však obvykle poměrně neochotní zavádět něco nového a na žádosti svých zaměstnanců o tuto možnost reagují spíše vyhýbavě. Je však sdílení práce skutečně novinkou? A jak vlastně funguje?
Sdílení práce je uspořádáním, při kterém každý ze dvou zaměstnanců (kolegů) pracuje na určitém projektu část pracovní doby. Tito dva zaměstnanci se vzájemně dělí o povinnosti spojené s projektem. Sdílení práce často využívají zejména matky, které mají malé děti a chtějí s nimi trávit více času.
Z pohledu zaměstnavatele je však situace složitější – oba zaměstnanci musí umět dobře spolupracovat a komunikovat mezi sebou i s ostatními v kanceláři. Musí také být vždy dosažitelní (telefonicky, e-mailem), aby mohli navázat tam, kde skončil ten druhý. Musí si však také udělat čas, aby se sešli a mohli spolu komunikovat tváří v tvář, případně dále diskutovat o projektu s ostatními členy týmu. Často není možné najít v pracovním týmu dva zaměstnance, kteří by pracovali na přibližně stejné pozici a vzájemně se vhodně doplňovali.
Na první pohled se to zdá komplikované. Proč by tedy vlastně měli zaměstnavatelé přistupovat na žádosti o sdílení práce, když jim to zdánlivě nepřinese žádné výhody? Výhodou je zvýšení loajality zaměstnanců, kteří pocítí, že firma se jim snaží vycházet vstříc. Díky tomuto uspořádání si firma také udrží spolupracovníky, kteří jsou velmi schopní a produktivní, ale práce na plný úvazek jim dělá problémy. Vyřeší se tak také problém zaměstnanců, kteří jsou dobří v jedné oblasti, ale nekvalitní v jiné.
Zdroj: Vault.com - americký portál a online komunita zaměřená na rozvoj kariéry