Věk patří mezi údaje, které je pro potřeby zaměstnavatele vždy nutné uvádět. Hraje tak klíčovou roli v procesu rozhodování o přijetí či nepřijetí kandidáta. Žadatelé se pak často setkávají se dvěma paradoxy. Mladým je jako důvod nepřijetí uváděno, že daný podnik potřebuje přijmout někoho s dlouholetou praxí a starším to, že hledají jen mladé lidi. Času se nikdo z nás postavit nemůže, žadatelé však mají možnost potenciálním zaměstnavatelům uvádět svůj věk společně s výhodami, které z něho plynou. Tím podle odborníků jejich prestiž v očích zaměstnavatelů stoupá.
Zaměstnavatelé dělí žadatele podle věku do tří základních skupin: absolvent (uchazeč, který skončil střední nebo vysokou školu a má praxi kratší než tři roky), junior (má praxi tři až deset let) a senior (jeho praxe je delší než deset let). Každý žadatel by se proto měl nalézt v jedné z těchto skupin a podat informaci o svém věku společně s výhodami, které toto jeho zařazení znamená. Absolvent má málo zkušeností z praxe, nedostatečný rozhled v oboru, je však velmi flexibilní a dokáže se výborně přizpůsobit firemní kultuře a úkolům. V životopisu by proto měl uvádět zejména detailní popis svého vzdělání, zájmů a budoucích profesních plánů.
Junior má delší praxi v oboru a tudíž i jist pracovní návyky. To zvyšuje jeho hodnotu na trhu práce. Ve srovnání s absolventem je samostatnější, ale dražší. Budoucímu zaměstnavateli by proto měl předložit seznam projektů na jejichž realizaci se podílel nebo školení, která absolvoval. Měl by přesně formulovat to, jak dokáže firemní tým doplnit a obohatit. Senior má pak bohaté zkušenosti a zakotvené pracovní návyky. Je nejvíce zodpovědný. Je to ideální zaměstnanec, ovšem také velmi drahý. Musí umět velmi dobře vysvětlit, proč by mu měl zaměstnavatel dát přednost před mladším kandidátem. Znamená to vypracovat seznam zastávaných funkcí, důležitých událostí v kariéře a specifickým plánem svého přínosu podniku.
**Datum vydání:** X/2002
Article source profesia.sk - a Slovak job portal