Řada podniků zapomněla v rámci svého lovu za nejlepšími talenty na ostatní cenné pracovníky, které již zaměstnává. Někteří odborníci údajně dělí zaměstnance na prvořadé (A players) a druhořadé (B players). V minulosti tomu bylo vždy tak, že prvořadému zaměstnanci se dostávalo veškeré pozornosti, zatímco druhořadému prakticky žádné. Thomas DeLong, profesor managementu z amerického Harvardu, uvádí, že rozdíl mezi těmito dvěma skupinami zaměstnanců nespočívá v inteligenci, ale v přístupu k práci. Druhořadí zaměstnanci usilují o loajalitu a neřídí je jejich status nebo peníze. Prvořadí jsou oproti tomu ochotni obětovat vyrovnanost na úkor povýšení a platu.
V současné době si podnik začínají uvědomovat, že v zaměstnancích dosud označovaných jako druhořadých se skrývá velký znalostní potenciál. Zůstávají totiž u jednoho zaměstnavatele delší dobu než ti doposud prvořadí. Loajální zaměstnanci se proto dostávají do popředí zájmu, přestože ti ambiciózní jsou stále třeba k formulování vizí a spouštění iniciativ. Loajální zaměstnanci znamenají dlouhodobý přínos a chod podniku. Pomohou také při zachování etiky podniku i pracoviště, proto se již nevyplatí dále je ignorovat.
**Datum vydání:** IX/2003
Zdroj: HR-next - portál pro odborníky na lidské zdroje