Osmnáctiletý Američan David Bogaty pracoval tři léta po sobě jako praktikant ve stejné firmě. Nyní, když opouští své rodné město kvůli studiu na vysoké škole se jeho spolupracovníci shodují na tom, že jim bude v týmu chybět. Považují ho za odpovědného a rychle se rozvíjejícího zaměstnance, který byl schopen naučit se mnoho nových věcí, za což se mu také dostalo upřímného uznání. Firma si zároveň uvědomila, že mladí praktikanti mohou předčit očekávání a v mnohém pomoci.
Ve většině firem se však studenti na praxi dočkají uznání maximálně za včasné příchody a vhodný způsob oblékání. Praxe ve firmách by však zejména v dnešní době měly být prvním skutečným krokem ke kariéře. Prioritou každého studenta před nástupem na praxi by tedy měla být formulace jasných cílů. Nadřízeným by se měl snažit zdůraznit, že se nemusejí obávat z jeho přítomnosti na konkrétní důležité pozici, jelikož jeho úkolem je převážně poslouchat a učit se.
Řada zaměstnavatelů přistupuje negativně k praktikantům, kteří podle nich dělají jen přidělenou činnost a nijak se nezajímají o firmu jako takovou a její cíle. Studenti jsou ale často váhaví a mají strach požádat o pomoc. Proto je třeba podpořit je v komunikaci s ostatními zaměstnanci, kladení otázek, které je zajímají a pomohou jim v začlenění do chodu firmy. Z praxe by studenti měli odcházet s něčím, co budou moci nabídnout budoucím zaměstnavatelům. David Bogaty studentům vzkazuje: „Chci se jen vzdělávat a snažím se být úspěšný.“
**Datum vydání:** VIII/2003
Article source Career Journal Asia - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru v Asii