Týmy zaměstnanců, které se samy řídí nejsou nijak novým konceptem. Jejich užitečnost byla v minulosti mnohokrát dokumentována. Často přehlíženým aspektem těchto týmů je však schopnost efektivně řídit kompetenční úrovně jednotlivých členů. Tradiční organizace vytváří samořídící týmy za účelem rozšíření působnosti zaměstnanců do jiných oddělení nebo posílení jejich odpovědnosti. Nalezneme je také v neziskových organizacích, v poslední době však vystupují v popředí zejména u organizací virtuálních.
Efektivní samořídící tým musí být především flexibilní. Měl by mít možnost přijímat či vylučovat členy za účelem dosažení společného cíle. Může také posloužit jako nástroj zefektivnění, tj. zploštění organizační hierarchie. Čím plošší bude organizační struktura, tím větší flexibilita zbývá pro řízení. Není třeba vytvářet úrovně organizace, které nebudou nutné.