Mezi nejčastěji uváděné copingové strategie patří: - coping zaměřený na problém jak získáváme informace o problému, analyzujeme jej, vytváříme plán jeho řešení. Jednáme. Tato strategie je nejúčinnější v případě, že můžeme dění sami ovlivnit. - coping zaměřený na emoce, se kterými se pokoušíme přehodnotit svůj přístup k věci, podívat se na problém jiným pohledem. Tento plán volíme, jestliže je řešení mimo naše možnosti. K metodě patří i vyhledávání sociální opory, hledáme podporu u druhých lidí. - coping zaměřený na únik, kdy se na problém pokoušíme zapomenout a nepřipouštět si jej. Efektivnost tohoto postupu je poměrně sporná (někdy však funguje). Nelze jej však zaměňovat s únikem pomocí alkoholu či drog tento způsob zvládání je zcela neúčinný - označujeme jej jako malcoping.
Člověk hlavně nesmí ztrácet sílu bojovat se stresory. Rakouský psycholog Hanse Seyle, který se problematice stresu věnoval ve 30. letech dvacátého století se k tomu například vyjadřuje takto: „Když se ve stresu dostaneme do situace, která je pro nás výzvou k boji, pak je dobré si uvědomit, že může končit ztrátou nebo ziskem. Jak tato situace skončí, to závisí do značné míry na naší schopnosti reagovat konstruktivně či destruktivně. Je přitom důležité znát pravidla hry.“