Tahle snaha zůstat vzhůru však jen dokazuje, že práce není v souladu s naší přirozeností. Bohužel jsme bytostmi, kteří vyznávají spánkovou deprivaci. Podle psychiatra Boba Stickgolda je to velmi hloupé. Jsme jediným známým organismem, který spánkově deprivuje sám sebe. Hlavním problémem je, že mechanismus lidského těla není ve shodě s pracovní dobou od 9 do 17 hodin. Lidé mají tendenci nejvíce usínat v 1 a ve 4 hodiny ráno a ve 13 a v 16 hodin odpoledne. Tehdy přirozeně poklesnou biologické hodiny či denní biorytmy a tělní teplota klesne stejně jako oční víčka. Tento pokles nesouvisí s tím, zda jste se předtím najedli či ne. Ve středověku lidé spali daleko častěji, ale s příchodem hodinek, žárovek a továren se stala dřímota nepohodlnou. Dovolili jsme společnosti a tlaku moderního věku, aby nám předepisovaly, kdy máme spát.