V mnoha knihách a materiálech na téma komunikace se dočteme o modelu interakce člověka s okolím, který byl poprvé představen v roce 1964 americkým psychiatrem Erikem Bernem a který se nazývá transakční analýza. Vychází z předpokladů, že každý člověk se rodí „O.K.“, tedy s dobrým a zdravým potenciálem, že i lidé s citovými problémy jsou plnohodnotní a inteligentní a že všechny citové problémy se dají překonat.
Transakční komunikační model vychází ze tří rovin vlastního JÁ, které má každý v sobě: Já-Rodič, Já-Dospělý a Já-Dítě. První a poslední z těchto tří rovin má obsahuje pozitivní i negativní prvky – převáží-li v nás při konkrétním rozhovoru složka Rodič, máme tendenci se například ke druhému chovat nadřazeně, převáží-li Dítě, chováme se často nerozumně, iracionálně, ale disponujeme také potřebnou zvědavostí a fantazií. Ideálním stavem je Dospělý – vyvážená osobnost, která je schopna vidět věci objektivně.
Při komunikaci na sebe tyto role přijímáme automaticky, aniž bychom o tom věděli. Jestliže se ale naučíme je analyzovat a pochopíme je, můžeme lépe zapracovat na tom, abychom co nejčastěji vystupovali jako Dospělý. Může nám k tomu pomoci například spolupráce s poradcem, který nám na příkladu našich rozhovorů ukáže, jak by měla vypadat správná reakce.
Zdroj: Zeit zu Leben - německý magazín o osobním rozvoji, řízení, kariéry a psychologii