Když byl Storrs Warriner umístěn americkou leteckou armádou v Thule v Grónsku, zašlo slunce v listopadu a vyšlo až v únoru následujícího roku. Warrinerovi bylo tenkrát dvacet let a nikdy do té doby nebyl severně od New Yorku. Nastala taková tma, že jezera před základnou si všiml až na jaře. A tma přinesla deprese. Sice nejsme v Grónsku, ale i u nás zimní období znamená kratší dny a více tmy. Někdo vstává za tmy a za tmy chodí domů, někdo tráví více času v pyžamu a v posteli. Ale všechny nás zkrácené denní světlo podvádí - čím méně ho je, tím rychleji jakoby nám život klouzal mezi prsty, a přesto se paradoxně zdá, že zima potrvá navždy.
Zhruba 6 % populace trpí sezónní afektivní poruchou (SAD - seasonal affective disorder), klinicky diagnostikovanou depresí způsobenou dlouhými zimními nocemi. Dalších 20 % trpí zimní špatnou náladou, která se projevuje podrážděností, náladovostí a letargií. Tyto faktory samozřejmě ovlivňují produktivitu. Pomoci může světelná terapie, cvičení nebo antidepresiva. Ale bezpečně pomůže jedině duben. Naši předkové zaháněli úzkost způsobenou krátkými zimními dny různými slavnostmi slunovratu, které měli přivolat slunce zpět. Oslavy, rituály, blýskavá světla, velké hostiny, to všechno se stalo součástí i našich oslav v tomto ročním období.
-ba-
Zdroj: Career Journal - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru