Zapomínají, že v posledních letech přišlo o práci mnoho kvalitních lidí, kteří se nedopustili žádných chyb.
2. Moc mluví
Manažeři by samozřejmě měli popsat svá očekávání, pak by však měli pozorně naslouchat uchazečům.
3. Nechovají se s respektem
Na domluvené schůzky s uchazeči přicházejí pozdě nebo vůbec. Neuvědomují si, že zdánlivé maličkosti hrají zásadní roli.
4. Odstrašují uchazeče
Každá práce má svá úskalí, manažeři by však neměli uchazečům vymlouvat jejich zájem nastoupit.
5. Předstírají zájem
Na konci pohovoru neřeknou, co si opravdu myslí, protože je jim to nepříjemné. Uchazečům by přitom pomohlo, kdyby se dozvěděli, co mají zlepšit.
6. Mluví jen o sobě
Obšírně vykládají, co všechno vyžadují od ideálního uchazeče, neumějí však již uchazečům vysvětlit, co jim nabízejí a proč by to měli přijmout.
7. Zajímají je hlavně peníze
Rozhodují se na základě informací o tom, jak byli uchazeči placeni v minulých zaměstnáních a kolik peněz požadují nyní.
8. Používají diskriminační otázky
Ptají se na věk a další osobní informace, které by neměly sloužit jako základ pro rozhodování o přijetí. Ať už vědomě či nikoli, jednají neprofesionálně či dokonce nelegálně.
9. Svolávají příliš mnoho pohovorů
Zvou si uchazeče v různých dnech na pohovory s různými lidmi z firmy, čímž spolehlivě odradí ty nejlepší. Ideální jsou všechny takové pohovory v jeden den.
10. Dlouho se neozývají
Vyberou uchazeče, který má nastoupit až za určitou dobu, v mezidobí jej však nijak nekontaktují. Pak se nemohou divit, když si to dotyčný rozmyslí.
-kk-
Zdroj: TLNT - americký blog pro odborníky z oblasti HR a talent managementu