Ptát se uchazečů o zaměstnání na jejich nejslabší stránky je to nejhorší, co po nich vůbec můžete chtít. Uchazeči tuto otázku nesnášejí a stejně jsou na tom i náboráři. Navíc je to absolutně zbytečné pro rozhodování o výběru lidí. Tato slova uvozují nedávný článek na serveru ERE.net, jehož autorem je Ryan Daly z Hogan Assessment Systems, světoznámé společnosti zaměřené na psychodiagnostiku uchazečů o práci.
„I kdyby vám uchazeč odpověděl po pravdě a přiznal své skutečné slabosti, bylo by vám to k něčemu?“ ptá se Ryan Daly a sám si odpovídá, že ne. Mnohem důležitější je podle něho zjišťovat silné stránky. Tuto odpověď podkládá třemi důvody.
1. Většina lidí nezná správnou odpověď. Nevědí, co si o nich myslí ostatní. To, že se sami pokládají za chytré a vtipné o ničem nevypovídá. Stejně tak o ničem nevypovídá i to, co uvedou jako svou slabou stránku.
2. Průměrně inteligentní uchazeč umí odpovědět tak, aby uvedená slabost neměla vliv na jeho výkonnost V nabízené pracovní pozici. Mnohdy umí skutečně i organizovat svou práci tak, aby tato slabost nehrála roli. Například ví, že má problém s odkládáním, a proto používá aplikace, které mu připomínají důležité termíny.
3. Většina zaměstnanců neselhává kvůli své největší slabé stránce, ale kvůli přehnanému využívání svých silných stránek. Z manažera, jehož předností je schopnost vnímat detaily, se například stává nesnesitelný mikromanažer.
„Rozhodně neříkám, že slabé stránky neovlivňují výkonnost,“ vysvětluje Daly, „snadno se však odhalují a napravují. Přehnaně využívané silné stránky se však často odhalí až ve chvíli, kdy už mají zničující dopady.“
Co si myslíte vy?
-kk-