Proč ženy berou méně

Často z médií slýcháme, jakou mzdu bereme v průměru. Málokdy je tato informace ale doplněna o samotnou povahu výpočtu průměrné hodnoty. Totiž, že výsledné číslo je ovlivněno extrémně nízkými či extrémně vysokými údaji. Chceme-li se dobrat skutečné střední hodnoty, jež není výskytem extrémů vychýlena, zaměříme se na mediány.

V roce 2013 měla prostřední žena – pokud pracovala na plný úvazek – výdělek 20 502 Kč včetně mimořádných odměn. U mužů byl medián vyšší takřka o čtyři tisíce korun (24 276 Kč).

Mzdová oblast žen je navíc sevřenější, rozdíly nižší, takže zatímco mezi zaměstnanci s nejnižšími výdělky jsou rozdíly podle pohlaví malé (čtyři procenta na pátém percentilu), u skupiny nejlépe odměňovaných je propast mezi platy mužů a žen již více než čtvrtinová (29 % na 95. percentilu). Nerovnost prudce roste směrem k nejvyšší mzdové oblasti. Mzdy nad 100 tis. Kč hrubého vloni pobíralo 1,6 % mužů a jen 0,4 % žen. Právě malá, odtržená skupina top manažerů – mužů s velmi vysokými výdělky pak způsobuje, že z pohledu průměrných mezd jsou rozdíly podle pohlaví ve mzdách české populace jedny z nejvyšších v Evropě.

Věk působí u mužů a žen rozdílně

Výše výdělku zaměstnance je ovlivněna celou řadou faktorů a jen některé z nich lze postihnout statisticky. Mezi ty dobře podchycené patří základní demografické charakteristiky, tj. věk a pohlaví.

Pokud jde o samotný věk, kdysi platilo, že čím byl člověk starší, tím vyšší plat dostával. Tento model dnes funguje již jen ve státem řízených organizacích. Strukturální mzdová statistika ukazuje, že mzdy rostou jen v první části kariéry. Mediánová hodnota pro zaměstnance ve věku do 20 let je 14 869 Kč, u kategorie 25–29 let činí již 22 196 Kč, zde tedy vidíme nárůst o polovinu. Ve věkové kategorii 30–34 let pozorujeme platové maximum (23 660 Kč), potom už mzdy vykazují mírně klesající trend.

Pokud se však na vývoj mezd podíváme genderovou optikou, zjistíme zajímavé rozdíly. Na nejvyšší mzdy muži dosahují až ve věku 35–39 let (26 189 Kč). V pozdějším věku jejich mzdy klesají jen k úrovni okolo 23 tis. Kč. U žen má však úroveň mezd klesající tendenci, z 21 449 (věk 25–29 let a starší kategorie) se propadá na 19 719 Kč (věk 35–39). K předchozím hodnotám svých mezd se pak ženy pracně dostávají až po 45. roce života. Po pětapadesátce už ale zase pomalu odcházejí do pracovní neaktivity, neboť trh práce opouštějí stále ještě dříve než muži.

Souvislost s odchodem žen na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou je v případě žen kolem třiceti let věku zjevná. Navíc zde svou roli může sehrát i skutečnost, že ženy častěji než muži studují vysoké školy a na trh práce proto nastupují později. Pokud potom uvažují o prvním dítěti, mohou volit spíše zaměstnání ve státní sféře s nižším platem. U většiny mužů naopak k žádnému přerušení kariéry nedochází. Plynule postupují po služebním žebříčku a získávají tak výhodu, kterou ženy po návratu do práce již nikdy nedoženou.

Zdánlivým paradoxem se mohou jevit vysoké mediánové mzdy u věkových kategorií 60 a více let. Tyto ročníky jsou již v postupném odchodu do starobního důchodu a jsou proto početně jen asi třetinové než kategorie středního věku. V práci potom déle zůstávají kvalifikovanější, tudíž lépe placení zaměstnanci, soubor je tedy již „vyfiltrován“ od méně placených zaměstnanců. Tento efekt platí u obou pohlaví.

Platy manažerek jsou také nižší

V některých odvětvích pobírají ženy mzdu na stejné úrovni jako muži, jinde jsou rozdíly markantní. Souvisí to především se strukturou míst, které ženy obsazují. Například ve zdravotnictví pracuje čtyřikrát více žen než mužů (naprosto převažují mezi středním zdravotnickým personálem, naopak mezi lékaři jich nalezneme méně než polovinu). Pak je logické, že celková mzda žen bude v průměru nižší. Navíc zde působí faktor kratší pracovní doby.
Mezi typicky ženská odvětví patří kromě zdravotnictví také vzdělávání, kde pracuje třikrát více žen než mužů. Relativně vysoký podíl žen je i v peněžnictví a pojišťovnictví, dále pak v pohostinství nebo ve veřejné správě. Naopak ve stavebnictví a většině průmyslových odvětví jsou podíly žen velmi nízké, a pokud zde již ženy pracují, tak většinou v administrativě.

Dělení na mužské a ženské činnosti se projevuje ještě více uvnitř odvětvových skupin (třídění podle Klasifikace zaměstnání CZ-ISCO). Ženy mají tři čtvrtiny mezi úředníky (hl. třída 4), dvojnásobný podíl mezi pracovníky ve službách a prodeji (hl. třída 5) a nadpoloviční zastoupení mezi pomocnými a nekvalifikovanými pracovníky (hl. třída 9). Drobně převažují i mezi technickými a odbornými pracovníky (hl. třída 3) a mezi specialisty (hl. třída 2), neboť do této skupiny jsou vedle vědců zařazeni i pedagogičtí pracovníci včetně učitelů základních škol.

Na druhé straně muži výrazně převažují nad ženami mezi řemeslníky, kvalifikovanými výrobci a zpracovateli (hl. třída 7), skupinou obsluha strojů a zařízení (hl. třída 8) a – což je patrně nejdůležitější z hlediska mzdové úrovně – v první hlavní třídě, kde jsou řídící pracovníci. I ty ženy, které pracují na srovnatelných vysokých pozicích jako muži, dostávají v průměru nižší mzdy. Nejmenší propast je mezi pracovníky ve službách a prodeji, kde odstup od mužského průměru činil deset procent.

Profesí, kde ženy vydělávají více, je poskrovnu

Ještě vyšší rozdíly jsou na úrovni konkrétních skupin zaměstnání. Jen malá část profesí by šla označit jako „unisex“, naprostou většinu z nich lze naopak pohlavně přiřadit. Mezi typicky ženská zaměstnání patří rozhodně učitelky předškolní výchovy a prvního stupně základní školy, zdravotní sestry všech oborů, sekretářky, účetní, prodavačky a uklízečky. Naprosto typicky mužská je naopak většina řemeslnických profesí – zedníci, instalatéři, truhláři, nástrojaři, dále opraváři, řidiči nákladních aut, strojvedoucí, ale také profese IT jako programátoři a vývojáři softwaru, hasiči, elektrotechnici a v neposlední řadě nejvyšší představitelé společností, kde ženy tvoří jen 14 %.

Celkově je zřejmé, že mzdová úroveň žen je nižší právě proto, že jsou více soustředěny v činnostech, kde jsou mzdy nízké. Věčná otázka, zda byla dříve slepice nebo vejce, se nám tu mění na otázku, zda by v těchto činnostech byly výdělky vyšší, kdyby v nich pracovali převážně muži.

V naprosté většině skupin zaměstnání podle CZ-ISCO jsou mediánové mzdy mužů vyšší. Jen v minimu profesí nalezneme trend opačný. Například v případě manažerů lidských zdrojů mají ženy mediánový plat vyšší o zhruba šest procent. V učitelských profesích na základních a středních školách a u soudců či psychologů bývají rozdíly v platech minimální, ženský medián je zde nepatrně vyšší. Zajímavostí může být vyšší plat malého množství žen u policie a hasičů. Také u obslužných zaměstnání v pohostinství (recepční, kuchaři a servírky) vydělávají ženy více než muži. Další výjimky najdeme též u některých méně kvalifikovaných zaměstnání (např. řidiči MHD), kde však je zastoupení jednoho nebo druhého pohlaví statisticky nevýznamné.

Kvůli rodině pracují ženy méně hodin

Nemalý vliv na mzdovou úroveň žen má menší počet odpracovaných a placených hodin. Ženy měsíčně v průměru vykazují o 1,7 placené hodiny méně, patrně v důsledku péče o děti nebo nemocné či jinak handicapované členy rodiny. Ženy mají také vyšší četnost částečných úvazků a menší počet přesčasových hodin, jež jsou placeny zvýhodněnou sazbou. Na druhou stranu ženy spíše preferují organizace ve vlastnictví státu, kde je obecně vyšší počet běžných odpracovaných hodin, což může toto srovnání ještě více zkreslovat. Důležité však také je, že vzhledem k tomu, že na srovnatelných místech jsou platy v komerční sféře vyšší platy žen, tento sklon nutně negativně poznamenává.

Objem pracovní doby mužů a žen je rozdílný v různých odvětvích, ale mění se také podle náročnosti zaměstnání. Platí, že v běžných činnostech pracují ženy v průměru kratší dobu než muži, avšak v manažerských pozicích tráví ženy více času než muži (průměrně o půl hodiny za měsíc). Je otázkou, zda těmto ženám pracovní kariéra nahrazuje rodinu, anebo zda se snaží oboje skloubit.

V odvětvovém pohledu jsou nejvýznamnější rozdíly v dopravě a skladování a ve zdravotní a sociální péči, kde měly ženy v roce 2013 průměrný měsíční počet placených hodin o 7,1 hodiny nižší než muži. Méně hodin pracovaly v zemědělství (o šest hodin), v průmyslu (o 2,2 hodiny) a v obchodě (o jednu hodinu). Naopak více pracovaly ve veřejné správě a obraně (o 0,6 hodiny). V profesních, vědeckých a technických činnostech pracovaly ženy stejně dlouho jako jejich mužští kolegové.

Ženy mají v průměru vyšší vzdělání než muži

Zatímco ještě před 20 lety byla významná propast mezi stupněm vzdělání obou pohlaví v neprospěch žen, nyní je situace spíše opačná. U čerstvých vysokoškoláků dnes dívky značně převažují nad chlapci. Pro celou populaci placených zaměstnanců platí, že vysokoškolsky vzdělaných žen je pouze 48 %. Zatímco však je nejčastějším stupněm vzdělání mužů vyučení na středním odborném učilišti, u žen je to úplné střední vzdělání s maturitou. Jestliže tedy s vyšším vzděláním roste výše platu, potom faktor vzdělání by měl ženám pomáhat.

Nicméně v každé vzdělanostní kategorii mají ženy střední mzdu značně nižší než stejně vzdělaní muži. Podle strukturální mzdové statistiky za rok 2013 je odstup nejvyšší u střední školy bez maturity (o 28 %) a pak u nejvíce vzdělaných – tj. vysokoškoláků (o 24 %), tedy tam, kde mají ženy největší mužskou konkurenci. Naopak v kategorii středního vzdělání s maturitou, kde ženy převažují, jsou odměňovány „jen“ o 16 % nižším platem. Pro bakalářský stupeň a také pro základní školy, kde jsou ženy v mírné většině, představuje rozdíl mezi me­diány okolo 21 %.

To, že jsou ženy v průměru vzdělanější než mužští zaměstnanci, jim tedy nepomáhá. A pokud by měla obě pohlaví zcela stejnou vzdělanostní strukturu, byl by celkový rozdíl v jejich platech ještě propastnější.