Zvolte vhodné zdroje (články, knihy a jiné odborné práce) a vyberte několik klíčových textů o vašem tématu. Každý ze skupiny si tyto texty před vlastní lekcí přečte – nebo můžete vybrat nejdůležitější odstavce a jejich kopie rozdat na začátku lekce k přečtení. Druhá možnost je pro vás zároveň zárukou, že si texty každý skutečně přečetl.
Druhý krok
Nejlepší je usadit se v kruhu. Facilitátor by na začátku měl všechny ubezpečit o tom, že každý dostane prostor pro vyřčení svého názoru.
Třetí krok
Účastníci by měli diskutovat o textech. Facilitátor všechny komentáře shrnuje, může také pokládat otázky. Jeho úkolem je udržení koherence celé diskuze. Je spíše koučem než učitelem, proto musí dávat pozor, aby celé diskuzi nedominoval.
Závěr
Lekce by měla končit tím, že každý sdělí svou poslední myšlenku. Účastníci se pak budou cítit daleko více jako komunita.
Kooperativní učení není nic nového
Podle židovské tradice je v každé synagoze místo zvané Beit Midrash. To je určeno ke studiu náboženských textů, především písma svatého. Lidé se zde scházejí a společně zkoumají texty a učí se jeden od druhého. Sdílejí spolu své individuální interpretace a vedou diskuze o tom, jaký je skutečný a správný význam toho, co čtou. Výsledkem je nastolení unikátního výukového prostředí, a sice takového, kterého by člověk nikdy nedosáhl ani samostatným učením, ani posloucháním učitele.
Dnes je kooperativní učení pokládáno za efektivní nástroj výuky i mimo zdi synagog. Během lekce jsou vytvářeny vlastní definice a konstruovány významy toho, o čem je diskuze vedena. Facilitátor se ptá na otázky, které pojmy a myšlenky vyjasňují. Potom vše, co bylo řečeno, shrnuje do koherentních tvrzení.