Skandinávské státy jsou známé svou progresivní rodinnou politikou. Konkrétní přístupy zahrnují zejména zajištění práva na péči o dítě, sdílený přístup k rodičovské dovolené, „otcovskou dovolenou“ či peněžní dávky za péči poskytovanou doma. Placené volno pro otce uzákonila většina evropských států. V čele žebříčku je však stát mimo EU - Norsko, které poskytuje po narození dítěte otcům čtyři týdny dovolené, navíc k 11 měsícům dovolené, na které má nárok matka.
Norská vláda přijala v roce 1978 zákon o rovnosti pohlaví, který zakazuje diskriminaci z důvodu pohlaví ve všech sférách společnosti. Od roku 2002 musejí zaměstnavatelé navíc každý rok podávat zprávu o podílu žen na celkovém stavu pracovníků a v řídících strukturách. Dozor nad prováděním této politiky drží zvláštní útvar pro rovnost pohlaví na ministerstvu pro záležitosti dětí a rodiny, ombudsman pro rovnost příležitostí a středisko pro rovnost pohlaví.
Nárok na rodičovskou dovolenou vzniká, pokud byla matka zaměstnána alespoň na poloviční úvazek. Platí to i pro adoptivní rodiče. Dávka pro otce se odvozuje z jeho vlastního výdělku, nikoli z výdělku matky. Se souhlasem zaměstnavatele může otec čerpat rodičovskou dovolenou i po částech. Zároveň se nepožaduje, aby se matka vracela do práce v době, kdy si dovolenou vybírá otec. Během tohoto období pouze o polovinu klesá její nárok na dávku.
-kk-