Mozek je hybatelem našeho konání, zprostředkovává nám to, co vidíme, slyšíme, určuje, co budeme říkat, jak se budeme chovat a do značné míry i to, jak se budeme cítit. Dá se tedy říci, že mozek je top manažerem naší reality. Zároveň také víme, že je tzv. neuroplastický, tedy že jej můžeme „tvarovat“ a tím ovlivňovat naše jednání a výkon v náš prospěch.
A jedním z nástrojů, který nám to umožňuje, je právě vizualizace. Vycházíme přitom z faktu, že náš mozek nerozlišuje mezi naší představou a tím, co skutečně vidíme, obojí považuje za „realitu“. Této schopnosti se běžně využívá např. ve fyzioterapii, kde výzkumy prokázaly, že lidem, kteří po určitou dobu skutečně cvičili, narostla svalová hmota o 30 %, zatímco těm, kteří si cvičení jen představovali o neuvěřitelných 22 %!
Budeme-li si tedy představovat kýžený stav (výkon, výsledek, cíl), náš mozek jej přijme jako reálný a bude mít tendenci jej následovat. Tím pádem budeme ke stanovenému cíli přirozeně směřovat, budeme se cítit více motivovaní, snadněji překonáme případné překážky a budou nás napadat nové a efektivnější postupy. Naše naladění se samozřejmě promítne i do našeho okolí, tudíž budeme i lépe motivovat, inspirovat i řídit své spolupracovníky a podřízené.
Pojďme si popsat jednotlivé způsoby, kterými lze podpořit sebedůvěru:
1. Naprogramujte si žádoucí obraz situace
Čeká vás důležitá událost? Naprogramujte si dopředu, jak chcete, aby tato událost proběhla.
Představme si třeba situaci, kdy potřebujete co nejlépe zvládnout prezentaci výsledků vašeho týmů a necítíte se úplně jistě. Zaujměte polohu, v níž se cítíte uvolněně, několikrát se pomalu zhluboka nadechněte a vydechněte a soustřeďte se na přítomný okamžik – uvědomte si svůj dech, své tělo a pomalu se přeneste do dne, kdy se bude odehrávat zmiňovaná prezentace. Představte si, jak se ráno probudíte plní energie, provádíte své obvyklé ranní rituály, přesouváte se do práce a vše probíhá tak, jak si přejete. Před prezentací se cítíte klidně a sebejistě. Jakmile prezentace začne, vnímáte zájem publika, hovoříte klidně, jasně, všichni vás poslouchají, máte ze sebe i z toho, co říkáte dobrý pocit….
Představte si průběh celé situace, čím více detailů, tím lépe. Kromě toho, že svůj mozek (tedy sebe) nasměrujete a naladíte na optimální výkon, si při vizualizaci můžete uvědomit, co vám například uniklo, na co se máte speciálně připravit, kde jsou vaše silné stránky (a na ty se zaměřit a maximálně je vytěžit) nebo vás ve stavu, kdy jste uvolnění, napadnou nové podnětné myšlenky. Mimo to se budete cítit klidnější, sebejistější, což se pozitivně odrazí na celkovém projevu.
Samozřejmě platí, provedete-li programování vícekrát, bude silnější.
2. Jak vytěžit sebejistotu a energii z dobrých zážitků
Určitě máte za sebou spoustu událostí, které proběhly tak, jak jste si přáli a dopadly dobře. Pojďme jejich pozitivní náboj využít pro další situace.
Vzpomeňte si na nějakou událost, třeba schůzku s klientem, která měla naprosto hladký průběh. Například jste vše vyřešili, dohodli se nebo jste získali zakázku či podepsali smlouvu. Zkuste se nyní přesně do této situace vcítit. Vžijte se do ní ještě jednou, jako kdyby mělo celé jednání probíhat právě teď, znovu. Přehrajte si celou situaci znovu před očima, prociťte všechny pocity. Když toto zopakujete s několika událostmi, jednáními, či důležitými zážitky, získáte jistotu pro další události ve vašem životě. Rozšíříte si svoje zdroje sebedůvěry a energie.
Toto cvičení můžete využívat i následovně. Představme si, že byste chtěli při určitém jednání působit jistým dojmem – sebevědomě a přitom uvolněně. Vzpomeňte si na situaci (situace) z vašeho života, kdy jste tento pocit zažívali. Přehrajte si situaci, nalaďte se na tehdejší pocit. Stane se pro vás zdrojem pro nadcházející jednání.
3. Tělo pomáhá zvýšit sebejistotu
Sociální psycholožka Amy Cuddy zkoumala, jak se vzájemně ovlivňují tělo a mysl. Zabývala se tím, jaká je neverbální komunikace, konkrétně postoj těla lidí, když cítí moc nebo úspěch (pozice dominance) a když jsou naopak bezmocní či zkroušení (pozice submise). A zjistila, že při pocitu vítězství, že se všichni lidé (včetně nevidomých, kteří toto nemohli odkoukat jako sociální stereotyp) „rozpínají v prostoru“, tedy vzpažují ruce do V, zvedají bradu, vypínají hrudník. Cítíme-li se bezmocní, máme tendenci choulit se do sebe, svěsit ramena, uzavřít se. Naše pocity ovlivňují, jaký postoj těla zaujmeme.
Amy Cuddy začala zkoumat, zda vědomé zaujetí pozice dominance či submise ovlivní naši náladu – tedy mysl. A zjistila, že ano, že toto podmiňování funguje obousměrně – tedy že stejně jako naše pocity ovlivňují naše gesta a postoj těla, umí tyto neverbální projevy ovlivnit to, jak se cítíme, jaký máme tón a zabarvení hlasu a dokonce i produkci hormonů (testosteronu a kortizolu), které to ovlivňují. Stačí na dvě minuty zaujmout odpovídající pozici a výsledky jsou vidět a slyšet.
Toho můžete využít při přípravě na jednání, hodnotící či přijímací pohovor. Před rozhovorem na dvě minuty zaujměte postoj, který pro vás představuje úspěch, pocit vítězství či moci, tedy pozici dominance. Vaše pocity a nálada budou následovat vaše tělo. Shrbený posed nad mobilem vám prokáže opačnou službu.
Video, v němž Amy Cuddy prezentuje výsledky svých zjištění, můžete shlédnout zde:
http://www.ted.com/talks/amy_cuddy_your_body_language_shapes_who_you_are (v angličtině)
http://www.ted.com/talks/amy_cuddy_your_body_language_shapes_who_you_are?language=cs (v českém překladu)
Závěrem
Využijte toho, že váš mozek je manažerem vaší reality, že vytváří vaší vlastní skutečnost. Čeká-li vás důležitá, složitá či obtížná událost, připravte se předem. Tak, že si budete představovat, jak chcete, aby proběhla, vytěžíte z podobných událostí z minulosti, které proběhly dobře a nezapomeňte na důležitost pozice těla.
V příštím díle se podíváme na využití vizualizace pro stanovování vizí a cílů.