Co je to neformální vzdělávání?
V literatuře se můžete setkat s množstvím definic pro pojem neformální vzdělávání, které se liší rozsahem i použitým slovníkem podle toho, komu jsou určeny a kdo o nich píše. V zahraničí je obvyklé používat také pojem „neformální učení“ či speciálně pro naši oblast docela jednoduché sousloví „práce s mládeží“, které ale významově posunuje tento pojem dále od samotného vzdělávání. V souladu s Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže znamená pojem neformální vzdělávání organizované, výchovně-vzdělávací aktivity, které probíhají mimo rámec zavedeného oficiálního školského systému, jsou dobrovolné a nabízejí zájemcům záměrný rozvoj životních zkušeností, dovedností a postojů založených na uceleném systému hodnot.
Organizátory těchto aktivit jsou sdružení dětí a mládeže a další NNO, vzdělávací agentury a kluby. Neformální vzdělávání nevede k získání stupně vzdělání. Do širšího proudu neformálního vzdělávání zahrnujeme i tzv. zájmové vzdělávání. Činnost školských zařízení pro zájmové vzdělávání (střediska volného času, školní kluby a školní družiny) je upravena školským zákonem, tato zařízení jsou však poskytovanými službami blízká také principům neformálního vzdělávání, jak o něm dále píšeme. Zájmové vzdělávání je tedy současně řazeno do formálního školského systému a zároveň svými metodami poskytuje i neformální vzdělávání.
Jaké jsou charakteristické rysy neformálního vzdělávání?
Neformální vzdělávání můžeme definovat jako organizovaný proces se vzdělávacími cíli, který je charakterizován např. dobrovolností a partnerstvím mezi vedoucím vzdělávacího procesu a jeho účastníky, vlastní motivací a aktivní účastí toho, kdo se účastní, celostním přístupem k rozvoji osobnosti, posilujícím aktivní občanství, důrazem jak na individuální, tak na skupinové učení, rovnými příležitostmi (je přístupné všem, bez ohledu na sociální postavení ve společnosti, na absolvovanou praxi či dosažený stupeň formálního vzdělání), flexibilitou (aktivity odrážejí aktuální zkušenosti a potřeby účastníků i prostředí, kde probíhají), přítomností facilitátora – „usnadňovače učení“, který účastníky provádí aktivitou, právem na chyby a učení se z nich (reflexí nebo rozborem dané situace). Neformální vzdělávání probíhá ve volném čase.
Slovníky definují volný čas jako „čas, který není vyplněn nutnou prací, během něhož může jedinec odpočívat, bavit se a věnovat se činnosti, kterou má rád“. Je však na každém z nás, jak si volný čas definujeme i to, co chceme během volného času dělat. Je však nutné si uvědomit, že úspěšně a příjemně prožitý volný čas, i když je opakem práce, od nás vyžaduje poměrně značné nasazení. Volný čas ovlivňuje kvalitu života. U dětí volným časem označujeme dnes zcela běžně dobu, po kterou dítě nenavštěvuje školu, ale věnuje se svým zájmům.
V současné době je vynakládáno poměrně velké úsilí zainteresovaných na to nějak zabavit děti a mládež. Je to nesmírně důležité pro zdravý fyzický a psychický vývoj dítěte. Aktivity jsou více či méně řízené. V dobrém oddíle, klubu, kroužku, v neziskové organizaci, v domě dětí a mládeže nebo ve středisku volného času má mladý člověk možnost rozvíjet se, získávat dobré návyky pro život, prakticky si vyzkoušet vědomosti nabyté ve škole, naučit se pracovat v týmu, přebírat zodpovědnost za druhé. Většinou ani neví, že se něco učí, a přesto má každá aktivita výchovný i vzdělávací záměr a cíle. Je nutné mít na paměti, že příliš časté řízení a ovládání dítěte mu neumožňuje rozvoj kritického myšlení, omezuje jeho kreativitu a svobodné myšlení.
Na jedné straně je tedy metodika – doporučení např. z projektu K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání, a na druhé straně podpora rozvoje kompetencí dětí a mládeže pro zvládání života. Dobrý pracovník pracující s dětmi a mládeží ve volném čase ví, že se děti a mládež nemohou většinu dne pouze podřizovat pokynům a organizaci, kterou pro ně nachystali dospělí. Je nutné mít citlivý přístup a své řízení, záměry a cíle v sobě držet jako tajemství a provádět děti a mládež aktivitami tak, aby jejich kompetence byly opravdu rozvíjeny a aby se samotné děti a mládež na celém procesu aktivit podílely, aby nebyla ubíjena jejich přirozená touha po poznání.
Porovnání formálního, neformálního vzdělávání a informálního učení
Projekt: K2 - kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/4.1.00/33.0013
|
|
| Formální vzdělávání | Neformální vzdělávání | Informální učení |
| Kdo | Vzdělává/učí | Učitel | Vzdělavatel - facilitátor učení, ostatní účastníci | Sám jedinec, zprostředkovaně jeho sociální okolí, média |
| Přístup vzdělávajícího | Direktivní | Nedirektivní, podporující | Individuální | |
| Vzdělává se/učí se | Žák | Účastník vzdělávání | Jedinec | |
| Vzdělává se/učí se | Skupina, obvykle věkově homogenní | Skupina, může být (nejen) věkově heterogenní/Jedinec | Jedinec | |
| Účast vzdělávaného/učícího se | Pasivní/aktivní | Aktivní | Aktivní | |
| Učení | Role skupiny | Má vliv, nevyužívá se | Velmi důležitá, podporuje proces učení | Když je, hraje roli |
| Interakce ve skupině | Soutěživost | Spolupráce a vzájemné učení | Dle kontextu | |
| Práce s chybou | Trest - klasifikace | Využití pro další učení a rozvoj | Základní prvek učení, nejen u dětí | |
| Průběh učení | Vědomé | (Ne)vědomé, intuitivní | Nevědomé | |
| Aktivita | Někdo učí někoho | Účastníci se učí sami i navzájem s podporou vzdělavatele | Prožitek, zkušenost | |
| Zaměřené na | Výsledek | Proces i výsledek | Nezáměrné | |
| Organizace vzdělávání / učení | Organizovanost | Organizované | Organizované | Neorganizované |
| Účast | Povinná | Dobrovolná | Automatická | |
| Cíl | Jasně definovaný | Jasně definovaný, přizpůsobovaný potřebám účastníků a spoluvytvářený s nimi | Není | |
| Plán postupu | Jasné, postupné kroky, které musí po sobě vždy následovat stejně | Existují dané kroky, je však možná flexibilita v rámci aktivity i mezi aktivitami | Bez plánu | |
| Metody/způsob rozvoje | Výklad a další monologické metody | Obvykle interaktivní a aktivizující, zapojující v maximální možné míře účastníka do procesu vzdělávání | Každodenní zkušenost | |
| Rámec a pravidla | Stanovuje učitel | Účastníci ovlivňují rámec i pravidla | Určuje jedinec | |
| Prostor | Daný, neflexibilní, obvykle interiér | Daný, flexibilní, interiér i exteriér | Kdekoliv | |
| Časový rozsah a harmonogram | Stanovený dlouhodobý proces s daným harmonogramem | Krátkodobé/dlouhodobé, harmonogram lze částečně přizpůsobovat dle potřeb účastníků | Celoživotní | |
| Výsledky a výstupy | Předpokládané výsledky | Stejné - všichni by se měli naučit to samé | Podobné - záleží na vstupní úrovni a možnostech rozvoje jedince | Různé |
| Odpovědnost za výsledky | Učitel | Účastník, skupina i vzdělavatel | Jedinec | |
| Výstup | Znalosti, dle zaměření dovednosti | Znalosti, dovednosti, měkké kompetence, hodnoty, postoje | Osobní i osobností rozvoj, socializace, zkušenosti | |
| Hodnocení rozvoje | Jednoznačné, standardizované | Účastnické a multi-hodnocení | Individuální, možnost sebehodnocení, sebeuvědomění | |
| Ověření výstupů | Test, zkouška | Různé způsoby - přizpůsobené typu výstupu (znalost, dovednost, měkká kompetence) | Příští zkušenost | |
| Certifikace | Vysvědčení, diplom, výuční list | Osvědčení | Necertifikované | |
|
| Formální vzdělávání | Neformální vzdělávání | Informální učení | |
Projekt k2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání, www.ka2.cz