Komentář Dalibora Holého, ředitele Odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ
Na přiloženém grafu vidíme několik historických etap: v období do roku 2009 se meziroční nárůsty průměrné nominální mzdy pohybovaly vysoko, ale byly negovány inflací (rozdíl mezi oběma křivkami), takže reálně mzda rostla méně; od počátku krize měl růst nominálních mezd sestupnou tendenci, až došlo ke stagnaci v roce 2013. Z hlediska reálných mezd dokonce došlo v letech 2012 a 2013 k jejich propadu.
Mezi závěrem roku 2012 a počátkem roku 2013 a o rok později jsou křivky rozkmitány legislativní změnou – zavedením solidární daně – což obrázek poněkud znejisťuje, nicméně je zřejmé, že rok 2014 byl bodem obratu, kdy nominální mzdy zamířily vzhůru a mají dosud výrazně pozitivní tendenci.
Stejně významné je, že reálné mzdy v posledních letech takřka kopírují vývoj nominálních mezd, protože inflace (index spotřebitelských cen) se stále pohybuje jen na cca půlprocentní úrovni. Dochází tak ke stále rychlejšímu zvyšování reálné kupní síly mezd, která v samotném 1. čtvrtletí 2016 vzrostla o 3,9 %. Takové tempo měla naposledy v roce 2009, kdy však docházelo k masovému propouštění, nikoli k růstu zaměstnanosti.