Zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti se hodnotí podle průměrné operativní teploty nebo průměrné výsledné teploty kulového teploměru. Na venkovním pracovišti se pak hodnotí tepelná zátěž podle průměrné výsledné teploty kulového teploměru. K určení energetického výdeje u konkrétní práce slouží zařazení práce do tříd, které se dělí na třídu I, IIa, IIb, IIIa, IIIb, IV a V (tabulka č. 1, část A přílohy č. 1 nařízení vlády č. 93/2012 Sb.) Zátěž teplem je možné eliminovat dvěma způsoby – poskytováním ochranného nápoje a zavedením režimových opatření.
Ochranné nápoje
Ochranný nápoj slouží k doplnění tekutin a minerálních látek ztracených při práci potem a dýcháním do organismu zaměstnance. Podle § 104 odst. 3 zákoníku práce vzniká nárok na ochranný nápoj, pokud „mikroklimatické podmínky na pracovišti jsou nevyhovující“. Základem je provést měření teplot na pracovišti. Navýšení množství nápoje lze odečíst z tabulky č. 6, části A přílohy č. 1 k citovanému nařízení vlády. Konkrétní doporučené parametry ochranného nápoje najdete v tomto článku.
Režimová opatření
Pro stanovení režimových opatření se zjištěná teplota porovnává s teplotou pro danou třídu práce, a to podle tabulek 1a až 2c, části A přílohy č. 1 citovaného nařízení vlády. Tyto tabulky upravují tzv. dlouhodobě a krátkodobě přípustnou dobu práce, při jejímž dodržení lze daný druh práce v konkrétních podmínkách vykonávat bez toho, že by došlo k negativní odezvě organismu jako reakci na zátěž teplem. Příklady výpočtu režimových opatření pro osmihodinovou a dvanáctihodinovou směnu najdete v tomto článku.
Obecně platí, že je vhodnější více bezpečnostních přestávek, přičemž trvání jednorázových pracovních intervalů i bezpečnostních přestávek bude kratší. Zřizovat 12hodinové směny na horkých pracovištích je neekonomické.
-kk-