Asi žádný manažer nemá v oblibě situaci, kdy musí někomu ukončit pracovní poměr. Autor uvádí, že se mu o těchto situacích někdy i zdává a tyto sny podle něj představují nepříjemnost této role. Vidí se údajně jako vrah a traumatizuje ho, že kolegovi způsobil nepříjemnost.
Zvlášť nepříjemné je, pokud se cítíte za situaci nějakým způsobem zodpovědní a příliš se vžíváte se do role „oběti“. Je to prý přirozené, zvlášť pro lidi, kteří mají citlivější povahu. Trikem je odlišit mezi realitou toho, že někoho propouštíte a toho, jak se to jeví vám. Přesto bychom ale měli raději šéfa, který bude „citlivka“, než takového, se kterým nic nehne.
Autor cituje příklad ženy, která měla na pracovišti dost nevhodné chování. Vedoucí ji ale omlouval a vysvětloval její výstupy její těžkou životní situací a spoustou osobních problémů a cítil by se strašně, kdyby ji měl vyhodit. Přesto je ale autor toho názoru, že zaměstnanec, který nevykazuje dostatečný výkon, by měl být propuštěn.
Firmy nejsou charitativní organizace. Pokud se dostanete do podobné situace a jste nadřízení vedoucího, pod nímž někdo takový pracuje, vaším úkolem bude vzít věc do svých rukou, vysvětlit zaměstnanci, jak se věci mají a navrhnout řešení.
-av-