Když jsem dorazil na smluvené místo, sedl jsem si se slečnou personalistkou nad své CV a začali jsme řešit jednotlivé body. V průběhu pohovoru jsem se dozvěděl, že se jedná o firmu v lokalitě Praha-východ, náplň práce a platové rozmezí.
Do personální agentury jsem se dostavil spíše kvůli doplnění svého CV a upřesnění, o jaké obory bych měl zájem, aby mé CV nebylo zasíláno pouze směrem logistiky, což je obor, v němž jsem doposud pracoval. Při svém vysokém stupni vzdělání v oblasti humanitní i technické totiž nevidím důvod, aby mi byla nabízena pouze logistika.
Řekl jsem tedy slečně personalistce, aby mi prostřednictvím mailu případně zprávy na LinkedIn napsala jméno firmy a adresu, jelikož Praha-východ mi toho moc neřekne. Současně nemohu zaručit, že budu moci každý den do této firmy dojíždět automobilem, protože i automobil potřebuje občas servis a může se také stát nepojízdným.
Až mi pošle tyto informace, dám svolení k zaslání mých údajů do firmy, nebo ne. Dokud toto nebudu znát, tak se k tomu nemohu vyjadřovat.
Jméno firmy vám neřekneme
Jméno a adresu firmy jsem se nedozvěděl, ale dozvěděl jsem se, že se potencionální zaměstnavatelé koukají před pohovorem na profil uchazeče na sociálních sítích a její rada pro mě je, abych omezil negativitu.
Po „projetí“ svého profilu na síti LinkedIn jsem se na slečnu personalistku obrátil s dotazem, kde je něco negativního. Odpověď z její strany byla: „V souhrnu“, kde doslova uvádím:
Otevřen novým pracovním příležitostem v Praze - aktivní kandidát. Otevřen nabídkám v oblasti automobilů (přejímací technik, prodejce vozů, likvidátor pojistných událostí v pojišťovně), referentských pozic a státní správy. Vzhledem k vysokoškolskému vzdělání humanitního směru zaměřené i na předměty psychologie a základy práva (včetně pracovního práva) bych se nebránil ani nabídkám na pozici HR junior, kde bych mohl tyto znalosti z oblasti psychologie a zákoníku práce využít a v budoucnu se stát plnohodnotným členem na této pozici.
Odvětil jsem, že při vystudování vyšší odborné školy v oblasti technické a vysoké školy humanitního zaměření mi nepřipadá nic divného na tom, chtít najít uplatnění i v oborech mimo logistiku.
Druhý den píšu slečně personalistce, že mi stále chybí informace o firmě, které bych rád už konečně znal. Odpověď z její strany byla: „Už vás s kolegyní zasíláme, tak uvidíme jaká bude reakce.“ To jsem byl opravdu v šoku, jelikož jsem nedal svolení k zaslání mých údajů, dokud nebudu znát název a adresu firmy.
Jelikož jsem ani po pěti dnech po pohovoru neznal odpověď na mou otázku a slečna personalistka se mnou vůbec nekomunikovala, rozhodl jsem se obrátit na informace personální agentury.
Týden po pohovoru mi volal nadřízený slečny personalistky a vedl jsem s ním zajímavý hovor, při kterém jsem se dozvěděl, co jsem netušil. Nevěřil jsem svým uším, co je v dnešní době možné.
Pan nadřízený mi řekl, že personální agentura má zákaz zveřejnit jméno organizace, jelikož se prý může stát, že po zveřejnění jména zaměstnavatele se pak agentura dozví, že je případně potencionální zaměstnanec kontaktoval přímo, a tedy mohou být bez provize.
Na to jsem reagoval: „Nezlobte se, ale vy pošlete CV kandidáta do firmy, která o kandidátovi díky tomu ví vše včetně adresy a vzdělání, ale kandidát o firmě nesmí vědět ani její jméno?“ Na to mi bylo řečeno, že to chodí tak, že oni jako agentura zašlou CV a čekají na reakci klienta, přičemž uchazeč se dozví jméno firmy až po schválení „vhodnosti“ firmou. To jsem nikdy neslyšel a v životě jsem se s tím nesetkal.
Výsledek tohoto poznání je tedy: Firma bude mít k dispozici vaše CV, ze kterého se dozví o vás vše, a vy nemáte právo znát ani její jméno. Netušil jsem, že jméno firmy je tak tajné. Skoro to působí, jako by firma spolupracovala nejmíň s NASA.
Hledáte práci? Neříkejte nám, co chcete
Když už jsem měl „na drátě“ pana nadřízeného, shrnul jsem mu situaci stejně jako slečně personalistce při pohovoru, že bych rád nabídky i jiného druhu než logistiky, vzhledem k mému zaměření. Současně jsem mu řekl, že jsem byl paní personalistkou upozorněn na negativnost svého souhrnu na síti LinkedIn, kterou absolutně nechápu.
Vysvětlení bylo následující: „Vy jste v souhrnu moc upřímný a jasně tam říkáte, co byste rád.“ Na to jsem panu nadřízenému odpověděl, že se jedná o důležitou součást života, kde není vhodné „experimentovat“. řekl jsem také, že by to jako představitel personální agentury měl vítat, jelikož je jasně vidět, co dotyčný chce, a je tak větší jistota, že při dosazení do pozice, která uchazeči vyhovuje, je větší šance na spokojenost jak kandidáta, tak firmy.
S tímto souhlasil a řekl, že sedm personalistů z deseti ocení můj přístup, ale tři ne. Na to jsem reagoval: „Jestli má někdo problém s tím, aby se uchazeč vyjádřil, co chce v životě dělat a kam směřovat, tak je mi líto, ale já se v tomto směru nezměním a vím co chci.“
Vždy jsem jednal fér a v tomto se už měnit nebudu. Pan nadřízený souhlasil, ale řekl, že když pak pošle CV do firmy, která si otevře můj profil a uvidí, že logistika není „to, proč žiju“, tak nebudou riskovat, že při lepší nabídce z jiné strany odejdu a nebudu pozván na pohovor.
Na to jsem reagoval slovy: „A proto vás od samého začátku žádám, abyste mé CV zaslal i mimo obor logistiky.“
Celé bych to shrnul takto: My jsme ti nabídli logistiku, protože v ní máš praxi. Kdybys třeba chtěl i jiné zaměření, to ne, protože máš praxi v logistice. A když si dovolíš napsat, co bys rád, tak nebudeš pozván na pohovor a my z toho nebudeme nic mít.
To jsem ještě nezažil
Vždy jsem si myslel, že personální agentury jsou tu z důvodu pomoci lidem s uplatněním na trhu práce. Člověk personální agentuře zašle své CV, reaguje na určité pozice, následně je pozván na pohovor, kde je s ním jeho CV probráno a konstatováno, zda se má soustředit na jiné směry, případně v jakém oboru hledat uplatnění.
Po konzultaci CV a doplnění informací o tom, co by uchazeč rád dělal za práci a kde by uplatnil své vzdělání a schopnosti, jsou mu následně agenturou nabízeny práce, které mu vyhovují.
Nikdy se mi v personální agentuře nestalo, aby mi při pohovoru nebyl sdělen název firmy a její adresa. Toto je pro mě novinka a nestačím se divit. Natož aby personální agentura s člověkem jednala jak se „zbožím, které musí za každou cenu prodat“.
Poradíte mi?
Závěrem chci zmínit, že tímto článkem nechci působit negativně. Chtěl jsem se s vámi všemi podělit o zážitky z jedné nejmenované personální agentury a současně, jelikož sem chodí spousty personalistů z firem i personálních agentur, vás chci poprosit o případné vyjádření nebo názor na celou problematiku popsanou výše.
Tento příspěvek nemá ani v nejmenším někoho hanit nebo pomlouvat, jelikož zde neuvádím konkrétní firmy, jména a další podrobnosti, ale chtěl bych znát váš názor na toto jednání a přístup personální agentury.
Je v dnešní době normální, že jdete na pohovor do personální agentury a nedozvíte se ani jméno firmy, kam se zasílají vaše osobní údaje?
Myslíte si, že je negativní, když uchazeč napíše o jaký obor, případně obory, má zájem a chce se v nich rozvíjet?
Nikdy jsem se s tímto nesetkal, a proto se na vás obracím s prosbou o názory na tuto problematiku. Ocením také vaše názory na přístup agentury.
Děkuji moc za názory, komentáře a případné konstruktivní řešení, jelikož názory zkušených personalistů, případně lidí s podobnými zkušenostmi jsou k nezaplacení.