Podle Zuzany Stošić Prediger je důležité rozpoznat situace, s kým máte mluvit a jakým způsobem. „Koučink je pro mě skvělý nástroj, pokud potřebujete rychle řešit akutní situace. Kouč pak vede účastníka k uvědomění si daného stavu.“
Člověk by v závěru tedy měl být schopen popsat celou situaci a přijít k jejímu řešení. „Důležité ze strany kouče je vytvoření akčního plánu. Říci kdy, co a jak má člověk dělat.“ Při využívání koučinku jako nástroje k rozvoji lidí je potřeba 6 až 12 sezení.
Naopak mentor musí vědět profesně něco o daném tématu či oblasti, ve které aktuálně působí. Spolu s tím by měl mentor disponovat manažerskými dovednostmi, jelikož pak může z vlastní zkušenosti poradit, jak to v dané situaci chodí, a doporučit možná řešení.
Zuzana rozdíl shrnuje tedy tak, že „mentor oproti koučovi vede dialog. Mentoring je dlouhodobý rozvoj daného člověka.“ Spolupráce s mentory by měla trvat minimálně 1 rok.
„Člověk může radu od mentora pochopit jakou dobrou a použít ji, ale na druhou stranu si ji poslechne a vyhodnotí ji jako neužitečnou.“
Podle potřeb si pak určíte u účastníka, zda potřebuje více koučovací nebo mentoringový přístup. Ve společnosti Unicorn je nejčastěji využíváno následujícího poměru:
Dosavadní výsledky mentoringového programu v Unicornu rozhodly o pokračující spolupráci obou společností. Samotný Unicorn si stanovil cíle programu tak, aby byly měřitelné. Zde jsou prozatimní výsledky:
„Vždy chceme být úspěšnější, ovšem je potřeba najít správný způsob, jak zlepšení dosáhnout. Zároveň je nezbytné,“ jak říká Václav Žárský, že „člověk (talent) musí chtít (a to nejen se rozvíjet).“