Komentář Dalibora Holého, ředitele Odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ
Na přiloženém grafu vidíme několik historických etap: v období do roku 2009 se meziroční nárůsty průměrné nominální mzdy pohybovaly vysoko, ale byly často negovány inflací (rozdíl mezi oběma křivkami), takže reálně mzda rostla méně; od počátku krize měl růst nominálních mezd sestupnou tendenci, až došlo ke stagnaci v roce 2013. Z hlediska reálných mezd dokonce došlo v letech 2012 a 2013 k jejich poklesu.
Mezi závěrem roku 2012 a počátkem roku 2013 a o rok později jsou křivky ovlivněny legislativní změnou. Rok 2014 byl bodem obratu, kdy nominální mzdy zamířily vzhůru a dosud mají pozitivní tendenci.
Reálné mzdy až do 3. čtvrtletí 2016 takřka kopírovaly vývoj nominálních mezd, protože inflace (index spotřebitelských cen) se pohybovala jen na cca půlprocentní úrovni. Docházelo tak k rychlému zvyšování reálné kupní síly mezd. S příchodem vyšší inflace v závěru loňského roku tento trend již neplatí a křivky nominálních a reálných mezd se začínají odlišovat. V samotném 1. čtvrtletí 2017 se mzdy meziročně reálně zvýšily o 2,8 %, což je o něco méně než v průměru za loňský rok.