2. Specifikujte dané situace.
3. Jděte do hloubky.
4. Buďte připraveni.
5. Poslouchejte, pozorujte, ptejte se.
V první řadě vy jako personalista musíte být připraven – vědět koho hledáte, nejen po profesní stránce, ale též po osobní. Stanovte si a specifikujte konkrétní dovednosti, které jsou pro danou pozici prioritní (znalosti, dovednosti, osobností předpoklady). Může to být například: schopnost vedení projektu, dotahování věcí do konce, plánování a organizace, orientace na zákazníka…
Během pohovoru jednotlivé dovednosti hledáme pomocí nastolených situací a konkrétních otázek. Například potřebujeme znát kandidátovu schopnost vedení projektu. Na otázku: „Vedl jste někdy projekt?“, nám v žádném případě nestačí odpověď ano, my se musíme doptávat například takto: „Jaké konkrétní kroky jste vedl k tomu, aby byl váš projekt úspěšný?“ Vždy pojďte do hloubky a do detailů. Doptávejte se.
Uvedu ještě jeden naprosto banální příklad pro představu. Potřebujeme nadstandardní znalost Excelu, kdy nám opět nestačí odpověď ano, umím. Naše otázka zní: „Jaké konkrétní funkce v Excelu ovládáte?“
Pozor, nenapovídáme kandidátovi. Spousta personalistů má tendence k této otázce dát ještě dovětek, takže to pak vypadá následovně: „Jaké konkrétní funkce v Excelu ovládáte? Vzorce, tabulky, kontingenční tabulky…“ To je ale přesně to, čemu se musíme vyhnout, protože pak odpověď kandidáta není relevantní.
Tato metoda zvyšuje šanci odhalit pravou podstatu kandidáta až o 40 %. Odkryje více detailů a informací o uchazeči. Správným pokládáním otázek a nastolováním situací zjistíte o kandidátovi mnohem víc a dostanete se do hloubky. Zároveň eliminujete riziko, že si kandidát vymýšlí či že předstírá.
Další typy otázek mohou být následující:
Zajímejte se o to, jak vypadá kandidátova předchozí praxe a čerpejte z toho. Vše je postaveno na základní tezi, která říká, že pokud se kandidát nějakým způsobem choval v minulosti, bude pravděpodobně v budoucnu své chování opakovat („nejlepší předpovědí budoucího chování je chování minulé“).