6. Tréninky se zaměřují více na účastníka nežli na obsah.
Výcvik byl donedávna zaměřen výhradně na obsah, a jako u sukně ze Spandexu, byla „jedna velikost pro všechny“. V současné době se však vzdělávací program odvíjí především od svých aktérů, jejich zkušeností, pracovního prostředí, výkonnosti a technologické zručnosti. Moderní vzdělávací program by měl být vytvořen na míru pro jednotlivce a měl by nabídnout aktivity pro sdílení jejich zkušeností.
Vzdělávání se navíc díky většímu zacílení na klienta stává modulovaným a adaptivním. Než absolvovat dlouhá školení dle univerzální šablony, je rozumnější uspořádat programy na míru, dle potřeb a schopností posluchačů, aby mohli získané znalosti a dovednosti přímo aplikovat na svou práci.
Zároveň je vhodné analyzovat vstupní požadavky a zkušenosti, například pomocí 360° zpětné vazby, aby nedošlo třeba k tomu, že budeme manažera, zběhlého v delegování, učit v kurzu „Řízení týmu“ delegovat, ale raději ho seznámíme např. s efektivními styly řízení.
7. Vzdělávání formou krátkých a interaktivních setkání.
Týdenní trénink je pro současnou generaci pasé. Pokud chcete zaměstnance motivovat ke vzdělávání, pak by nabízené firemní soft skills programy měly trvat maximálně jeden den, či dokonce jen půlden, s následným zhodnocujícím a doplňujícím sezením s určitým časovým odstupem.
Přestože mladí zaměstnanci očekávají okamžité výsledky ze vzdělávacích programů, odborníci se shodují, že změna návyků zabere čas. Konec konců, soft skills zahrnují jak návyky, tak i dovednosti. A jsou to právě skutečné situace v profesním a osobním životě, které jednotlivcům umožňují rozvíjet a zdokonalovat svoje měkké dovednosti. Proto nelze očekávat okamžité výsledky po jednodenním semináři, kde jsou důležité změny postojů a návyků, které si člověk musí následně reálně prožít a prakticky zafixovat.
8. Zvýšení podílu gamifikace ve firemním vzdělávání.
Spousta firem či vzdělavatelů dodnes netuší, jak se dá využít gamifikace v běžných vzdělávacích programech. Mnozí manažeři se pojmu gamifikace vyhýbají, protože se domnívají, že to promění jejich vzdělávací programy na videohry. Pochopitelně předpokládají, že zcela kritický a potenciálně život zachraňující výcvik BOZP by neměl být ekvivalentní pro Tetris. Neuvědomují si však, že gamifikace je prostě proces budování systému progresivního odměňování v tréninku, který pouze moderní hry napodobuje.
Body, žebříčky a angažovanost komunity stimulují zkušenost s výukou i těch nejvíce unavených účastníků. Studenti, kterým chybí touha po učení a snaha účastnit se tréninku, mohou tyto nástroje použít jako odrazový můstek, dokud v sobě nenajdou vnitřní motivaci pro další vzdělávání.
Mezi zajímavé a netradiční formy vzdělávání s prvky gamifikace patří například manažerské tréninky s využitím leteckých simulátorů, kde lze v navozené krizové situaci rozvíjet týmovou spolupráci, leadership a jiné kompetence. Dále bude jistě více a více aktuální využití virtuální reality ve vzdělávání, a to zejména pro rozvoj soft skills v různých navozených interaktivních situacích. Ke staronovým způsobům vzdělávání patří jistě i firemní divadlo, kde nejde jen o relaxaci a prevenci syndromu vyhoření, ale i o nástroj efektivnější komunikace a prospěšné změny.
Na další moderní trendy a tendence ve vzdělávání se podíváme příště.