Etapy a příznaky syndromu vyhoření
1. Počáteční idylka
První etapa by se dala přirovnat k líbánkám. Člověk se cítí neohroženě, plný energie a nadšení. Platí to zejména v době nástupu na nové pracovní místo nebo do úplně nového podniku.
Časté příznaky: spokojenost v práci, vysoká energie, nespoutané nadšení, vysoká úroveň produktivity, oddanost práci
2. Balancování
Ve druhé fázi cyklu syndromu vyhoření začne člověk být v práci nespokojený, neefektivní, unavený, už ne tak kreativní. Jeho neefektivita může mít několik podob od bezmyšlenkovitého prohlížení internetu až po vyhýbání se rozhodnutí.
Časté příznaky: Úzkost, zapomnětlivost, neschopnost soustředit se, podrážděnost, vyhýbání se rozhodování, nižší produktivita, snížená kvalita spánku
3. Chronické vyčerpání
Jak název napovídá, v této fázi se člověk nedokáže vyrovnat s chronickým vyčerpáním a upadá do deprese.
Časté příznaky: vztek, apatie, chronické vyčerpání, zvýšená konzumace kofeinu/alkoholu/drog, nedostatek zájmu, nedodržování pracovních termínů, otálení, sociální odloučení od přátel a rodiny
4. Krize
V krizové fázi se člověk stává pesimistickým a snaží se uniknout ze svého aktuálního prostředí.
Časté příznaky: drastické změny chování, pesimistický pohled na život, nedostatek sebevědomí, sociální izolace, únik do imaginárních světů
5. Úplné zapletení
V závěrečné fázi syndromu vyhoření člověk začíná ztrácet kontrolu nad svou kariérou a osobním životem.
Časté příznaky: chronická psychicko-fyzická únava, chronický smutek, deprese
Vykazované známky syndromu vyhoření
- odkládání ranního budíku
- celodenní vyčerpanost
- žádný relax, jen práce namísto odpočinku
- zhoršení vztahů na pracovišti
- i z domova se stává kancelář
- nespokojenost, nulová motivace, lhostejnost k cílům
- v kanceláři od rána do večera
- nespavost
- chuť s prací skončit bez jakéhokoliv důvodu
Příčiny syndromu vyhoření
Pracovní vyhoření není výsledkem pouze jednoho jediného faktoru. Vliv na jeho vznik a trvání mají faktory individuální, organizační, environmentální, sociální a pracovní. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi “organizační” faktory, které mohou vést k syndromu vyhoření, patří nedostatek jistoty zaměstnání, přísná pravidla v práci, styl řízení a nedostatek možností posunu na vyšší pozici.
Syndromu vyhoření se dá zabránit. Člověk si však musí včas všimnout jeho příznaků, aby jej mohl zvládnout a předejít mu.
-bp-