Ve druhé fázi cyklu syndromu vyhoření začne člověk být v práci nespokojený, neefektivní, unavený, už ne tak kreativní. Jeho neefektivita může mít několik podob od bezmyšlenkovitého prohlížení internetu až po vyhýbání se rozhodnutí.
Časté příznaky: Úzkost, zapomnětlivost, neschopnost soustředit se, podrážděnost, vyhýbání se rozhodování, nižší produktivita, snížená kvalita spánku
Jak název napovídá, v této fázi se člověk nedokáže vyrovnat s chronickým vyčerpáním a upadá do deprese.
Časté příznaky: vztek, apatie, chronické vyčerpání, zvýšená konzumace kofeinu/alkoholu/drog, nedostatek zájmu, nedodržování pracovních termínů, otálení, sociální odloučení od přátel a rodiny
V krizové fázi se člověk stává pesimistickým a snaží se uniknout ze svého aktuálního prostředí.
Časté příznaky: drastické změny chování, pesimistický pohled na život, nedostatek sebevědomí, sociální izolace, únik do imaginárních světů
V závěrečné fázi syndromu vyhoření člověk začíná ztrácet kontrolu nad svou kariérou a osobním životem.
Časté příznaky: chronická psychicko-fyzická únava, chronický smutek, deprese
Pracovní vyhoření není výsledkem pouze jednoho jediného faktoru. Vliv na jeho vznik a trvání mají faktory individuální, organizační, environmentální, sociální a pracovní. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi “organizační” faktory, které mohou vést k syndromu vyhoření, patří nedostatek jistoty zaměstnání, přísná pravidla v práci, styl řízení a nedostatek možností posunu na vyšší pozici.
Syndromu vyhoření se dá zabránit. Člověk si však musí včas všimnout jeho příznaků, aby jej mohl zvládnout a předejít mu.
-bp-
Zdroj: The HR Digest - Mezinárodní magazín o lidských zdrojích