6. Dejte si oraz a zapojte pohyb
Asi znáte idiom „chodit jako lev v kleci.“ Pozorovali jste někdy lva v kleci? Vzhledem k velikosti teritoria, které lev obývá v přírodě, můžeme celkem kvalifikovaně uznat, že klec je pro něj malá. Tudíž se v něm zákonitě musí kumulovat stres, obzvlášť když se k tomu občas přičte i hlad. Pak má tedy v podstatě jen dvě možnosti: buď vzteky rozkousat mříže a sežrat prvního zřízence, který projde kolem, anebo chodit po kleci sem a tam jako magor a ten stres prostě „rozchodit“.
Abyste si občas oživili mysl, srovnali myšlenky, ulevili napětí a nesnižovali svůj intelektuální výkon, je dobré si během práce dělat přestávky. Nebojte se vyrazit třeba jen na 15minutovou procházku, abyste si udrželi zdravý rozum, navzdory šílené pracovní zátěži, které čelíte. Můžete mít pocit, že se zbytečně flákáte, ale z dlouhodobého hlediska je tato strategie pro vaše tělo a mysl užitečná. Na procházce či při fyzickém pohybu můžete zatím klidně vytvářet plány, jak to všechno zvládnout. A nemusíte ani nutně uběhnout půlmaraton.
Ředitelka jedné naší partnerské společnosti si například záměrně nainstalovala tiskárnu na chodbu, takže když potřebuje něco vytisknout nebo zkopírovat, musí se zvednout ze židle a udělat si menší procházku po firmě. Někdy stačí opravdu málo, abyste si prokrvili tělo a provětrali mozek.
Po cestě k tiskárně můžete navíc potěšit i svoje chuťové a čichové receptory a dát si třeba kafe. Zabijete tím dvě mouchy jednou ranou. Vlastně dokonce tři. Pokud totiž dáte tiskárnu vedle firemního kávovaru, přirozeně se tohle místo stane komunitním centrem, kde máte příležitost prohodit pár neformálních slov s kolegy a jestli jste navíc i vedoucí pracovník, můžete projevovat empatii, ladit náladu mezi zaměstnanci a podporovat rozšiřování firemní kultury. Schválně to někdy zkuste.
7. Koukejte vypnout ten internet
Buďme upřímní – právě teď prokrastinujete. V rámci plnění vašich pracovních úkolů není žádný opodstatněný důvod, abyste byli online. Vyhýbáte se práci. Pokud byste se jí nevyhýbali surfováním po internetu, možná by nebyla tak šílená. Poslechněte raději radu Briana Tracyho a „snězte tu žábu“, jak doporučuje ve své stejnojmenné knize. Jinak řečeno, neodkládejte méně příjemné úkoly na potom a udělejte je hned.
Čas na internet se, dříve nebo později, v rámci nějaké přestávky, určitě najde. A buďte v klidu; já zrovna na internetu jsem a mohu vás ujistit, že právě teď se neděje nic, co by nemohlo počkat další hodinu dvě, než si o tom přečtete. Pokud se něco důležitého stane, tak se o tom určitě dozvíte. Zaměřte svou pozornost na práci a začněte se konečně soustředit!
8. Neflákejte svůj stravovací a pitný režim
Možná teď čekáte, že se změním ve výživového poradce a pošlu vás na nákup biopotravin. Tak to vás asi zklamu. Když si uděláte pauzu, nezapomeňte na svůj žaludek. Udělejte si radost a dejte si něco dobrého na zub. Něco, co vám opravdu chutná. Odměňte se. A jestli je to kus flákoty, větrník nebo mrkev, to už nechám na vás.
Nezapomínejte ani na pravidelnost. Často se sám dostanu do pracovního transu a pak s velkým údivem zjistím, že už je sedm večer a já jsem ještě neobědval. A ještě ke všemu, objem tekutin, jež jsem do této chvíle zkonzumoval, představují pouze dvě kávy a sklenice vody, když tedy pominu narychlo, bez lžíce a za studena vypitý polotuhý hovězí vývar z polystyrénové misky ve stoje u kuchyňské linky, který zbyl kolegovi, protože k mému štěstí nesnáší petržel.
Než se však rozkývu, abych si konečně něco dal, je jedenáct a pak už chybí jen krůček k tomu si přes internet objednat jídlo, co by nasytilo tak týden hladovějící čtyřčlennou rodinu a všechno to kolem půlnoci sežrat. Uznávám, že to není moc dobrá inspirace k pravidelné a vyvážené stravě a už vůbec ne ke zdravé životosprávě.
V zásadě platí, že nic se nemá přehánět. Konzumace plné mísy těsta na muffiny, jako by to byla polévka, neskončí tím, že se budu cítit lépe, přetékat nápady a sršet humorem. Podle mě to ale platí i o míse hlávkového salátu se šalotkou a kukuřicí. Střídmost, pestrost a pravidelnost jsou hesla, která by měla být nalepena výrobcem na lednicích místo bezduché informace o energetické třídě výrobku.
Když si pravidelně uděláte na jídlo čas, nebudete pak ztrácet svoji mentální energii tím, že budete trénovat psychologické Kung-fu na své vůli, abyste nejedli práškový cukr přímo ze sáčku s pocitem, že jste konečně něčeho dosáhli.
9. Nepodceňujte vzdělávání a odbornou přípravu
Už v mládí nám vtloukali do hlavy, že za každých okolností platí zlaté pravidlo „těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Analogicky usuzuji, že i když máte mnohdy pocit, že už vše potřebné znáte a umíte, rozhodně není špatné se jednou za čas nechat vzdělat. Existuje řada kvalitních vzdělávacích společností, které vám cestu za dalším poznáním jistě usnadní. Není pochyb o tom, že odborný výcvik a rozvoj vás může významně posunout jak v osobním, tak i profesním růstu a v konečném důsledku dovést i k bravurnějšímu zvládání vašich úkolů a naplňování vašich cílů a vizí.
Není od věci proložit občas externí vzdělávání sebevzděláváním. Možná zjistíte, že úkoly, které řešíte, už někdo vyřešil, a že strasti, kterými procházíte, už někdo před vámi úspěšně prošel. A přestože věřím, že studium mnohých knih vede dle přísloví k zemdlení ducha, dovoluji si podotknout, že není od věci z času na čas sáhnout po nějaké odborné literatuře a ve své praxi z ní pak aplikovat již ověřené postupy a metody a využít tak získaného know-how ku vlastnímu prospěchu a splnění náročných úkolů bez újmy na zdraví.
10. Přiznejte si, že už to nedáte a je čas to zabalit
Některá pracoviště jsou šílená permanentně. Vzpomeňte si, co vám řekli při náboru. Byli jste upozorněni, že mohou existovat občasné přesčasy a teď jste zjistili, že slovo „příležitostné“ znamená 12hodinové šichty sedm dní v týdnu? Dočasné, tj. tři až šest měsíců trvající návaly extrémní pracovní zátěže jsou vcelku normální. Pokud ale máte pocit, že práce je šílená neustále, možná to není práce pro vás.
Udělejte si chvilku, abyste se reálně podívali na svůj život, zvážili svoje priority a rozhodli se, zda vám to stojí za to. Pokud tomu tak není a nemáte už sílu vzděláváním, seberozvojem, ani změnou organizace své práce či plánování času tento stav upravit, nebojte se odejít. A když na to dojde, udělejte to profesionálně a se ctí.
----------------
Věřím, že smyslem života není, abychom z práce zešíleli. To by byl značně radikální postoj. Ale jsem přesvědčen, že „práce šlechtí člověka“ a já osobně jsem velmi vděčný, když je jí dost.
I přísloví nabádá člověka k tomu, aby nezahálel: „Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.“ (Bible kralická, Přísloví 6:6). Dalším potvrzením toho, že by se člověk neměl stranit práce je i verš „Kdož nechce dělati, aby také nejedl.“, resp. „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ I když se dá toto pravidlo lehce zneužít například alibistickým heslem socialismu „Kdo nepracuje, ať nejí“, rozhodně však nevyzývá k tomu, abychom nutili pracovat děti nebo nechali nemocné či staré lidi umřít.
Není vůbec snadné udělat zdravý kompromis, najít ideální rovnováhu mezi osobním a pracovním životem a tuto strategii také realizovat. Do té doby, než se vám to i v čase zvýšeného pracovního náporu podaří, nechť vám tedy alespoň moje rady pomohou zůstat v klidu a nezešílet.