Proč chytří lidé dělají hloupé věci

Chytří lidé nedělají chyby z důvodu hlouposti, ignorance nebo apatie. Dělají je proto, že jsou oslněni svými úspěchy. Právě úspěch je ovlivňuje v jejich jednání a dává jim představu, jak by měli věci fungovat. Myslí si, že mají situaci vždy pod kontrolou, vždy vědí, o co se jedná a vždy to tak fungovalo. Bohužel jenom skoro vždy. Občas nastanou situace, kdy to nefunguje – nejčastěji při stresové situaci nebo když jsou unaveni.

Ironicky - nutkání dělat „věci správně“ vede chytré lidi k hloupým chybám. Nevelká chyba na začátku, která nemá valného dopadu, se může v pozdějších rozhodnutích akumulovat, nabalují se na ni další drobné chyby jako na sněhovou kouli a ve výsledku se může jednat o velký problém s nedozírnými následky. Problémem je, že si pracovník myslí, že musí dělat „věci správně“ a zapomene hlídat, jestli dělá „správné věci“.

Studie ukázaly, že když vedoucí udělá chybu, je to často proto, že si neuvědomil komplexnost problému. Náš mozek je totiž stavěný na řešení jednoduchých problémů, které mají rychlou zpětnou vazbu a nikoliv dlouhodobé dopady.

Jednoduchý problém nemusí mít jednoduché řešení, ale jde snadno pochopit. Mám hlad, a proto se musím najíst, co však budu jíst a kde už není tak snadné rozhodnutí. Komplexní problém často nelze v krátké době vyřešit. Může být aktivní/latentní po dlouhé období. Řešení, které nám na začátku připadalo jednoduché, se může v důsledku řešení problému nebo nepředvídatelné okolnosti zkomplikovat. Komplexní problém je dynamický systém, v němž se jednotlivé faktory mohou měnit a také nemusí být v době rozhodování známé.

U komplexního problému je také jednoduchost řešení subjektivní. Pro studenta medicíny je dlouhý seznam symptomů pacienta komplexní problém, pro zkušeného doktora je však jednoduchý, neboť ví, které symptomy jsou důležité. Ale může se mýlit, když v případě nepředvídané anomálie jeho zkušenost vede k chybné léčbě, a jednoduchý problém se rázem změní v komplexní.

Když se lidé poprvé setkají s komplexním problémem, mají tendenci popsat cíl ve srovnávacích termínech – chci být šťastnější, bohatší atd. Lidé chtějí, aby byly věci jiné, ale nemají jasno, jaké mají přesně být. Jinými slovy nemají jasnou vizi. A právě když máme jasný cíl, náš mozek snadněji řeší problém.

V komplexním problému se můžeme při řešení setkat i s tím, že je potřeba cíl předefinovat, a to je pro některé lidi synonymem neúspěchu, protože si chybu nikdy nepřipustí. Jednou, když se zaměří na jasný cíl, chtějí pohnout celou zemí, aby ho dosáhli. Obětují své zdraví, rodinu a firmu, aby cíle dosáhli. A neregistrují přitom, že cíl nevede k řešení problému – dělají „věci správně“, ale přitom nedělají „správné věci“.

-jh-

Article source Chief Learning Officer - a U.S. magazine and website focused on L&D
Read more articles from Chief Learning Officer