Personální činnost
SR
ČR
%
Pořadí
%
Pořadí
Tvorba strategií a politik
63,96
6.
74,83
4.
Plánování počtu a struktury zaměstnanců
69,79
4.
74,61
5.
Analýza práce
50,77
9.
76,40
3.
Získávání zaměstnanců
80,21
1.
69,21
7.
Adaptace zaměstnanců
70,25
3.
91,69
1.
Vzdělávání a další rozvoj
69,02
5.
73,60
6.
Management talentů
31,44
13.
53,03
12.
Určovaní hodnoty práce a odměňovaní
36,50
11.
67,53
8.
Starostlivost o zaměstnance
63,65
7.
67,53
8.
Hodnoceni a řízení výkonu zaměstnanců
61,66
8.
89,89
2.
Propouštění zaměstnanců
39,26
10.
31,91
13.
Personální controlling
35,28
12.
53,48
11.
Personální administrativa
72,70
2.
62,70
10.
Když se podíváme na výsledky, můžeme pozorovat několik zásadních rozdílů mezi zeměmi. Například analýzu práce pravidelně v SR realizuje jen přibližně polovina podniků, zatímco v ČR jsou to více než tři čtvrtiny. Analýza práce přitom nabízí ucelený obraz o prováděných činnostech na jednotlivých pracovních pozicích a shrnuje požadavky na každého zaměstnance. Její výsledky se používají jako podklad pro všechny ostatní personální činnosti od plánování počtu a struktury zaměstnanců až po jejich propuštění. Specifické místo zastává při definování požadavků na nového zaměstnance, jeho vyhledání a konečný výběr. Její podceněním může dojít k nesprávné formulované nabídce práce a nesprávnému výběru zaměstnance, což se projeví jeho brzkým odchodem s nutností opakování celého procesu.
Není proto vůbec překvapující, že získávání zaměstnanců se pravidelně věnuje více než 80% slovenských podniků. Jistě, jedním z argumentů může být neustálý růst podniků, příliv dalších zahraničních investorů, ale nežádoucí fluktuace k tomuto vysokému číslu určitě přispívá. Navíc v ČR mají zhruba dvě třetiny podniků formalizované personální strategie, zatímco v SR pouze zhruba polovina. Přibližně 92% podniků v ČR vypracovalo popisy pracovních míst pro více než 50% svých pracovních pozic, v SR je to téměř 81% společností.
Naopak, na více než 90% pracovních pozic existují popisy práce u téměř dvou třetin českých společností, ve srovnání s 57,98% v SR. Stejně existují rozdíly ve způsobu adaptace a dalšího vzdělávání zaměstnanců, které mohou ovlivnit výkyvy v obou zemích. Podniky v České republice používají flexibilnější metody adaptace, jako jsou rotace pracovních míst, speciální pracovní programy a řešení speciálních úkolů, v dalším vzdělávání převládá odborná příprava, e-vzdělávání a koučování.
Tyto metody adaptace a vzdělávání nejsou v slovenských společnostech tak silně zastoupeny, což může představovat problém zejména v souvislosti s budoucí udržitelností kvalifikované pracovní síly. Mezi nejčastější realizované procesy ŘLZ v ČR patří adaptace zaměstnanců (91,69%), hodnocení a řízení jejich výkonu (89,89%), již zmíněná analýza pracovních míst (76,40%), tvorba strategií, politik a dalších plánů (74,83%) a plánování počtu a struktury zaměstnanců (74,61%).
Jsou to tedy téměř výlučně činnosti, které jsou orientovány na budoucnost a udržitelnost potřebné úrovně pracovní síly. Na Slovensku mezi nejdůležitější procesy patří procesy operativní orientace jako získávání zaměstnanců (80,21%), personální administrativa (72,70%), adaptace (70,25%), plánování počtu a struktury zaměstnanců (69,79%), školení a další vzdělávání (69,02%). Čili převážně činnosti, které se orientují na pokrytí momentální potřeby pracovní síly. Přitom řízení personální administrativy i získávání zaměstnanců může být profesionálně zajištěno formou outsourcingu, čímž se vytvoří prostor pro koncepčnější řízení.
Přibližně stejné výsledky můžeme pozorovat v oblasti péče o zaměstnance a to nejen z pohledu zaměření na tuto oblast, ale také z pohledu nabídky benefitů, požadavek zaměstnanců a jiných trendů v této oblasti. Velkou podobnost znát i v průměrné míře fluktuace a s tím spojeným propouštěním zaměstnanců. Můžeme tak konstatovat, že po rozdělení Československa se vývoj v oblasti personální práce v ČR a v SR vydal jiným směrem. Zatímco v ČR se k řízení lidských zdrojů přistupuje více strategicky, na Slovensku se primárně řeší operativně činnosti.
Kachaňáková, A.: Riadenie ľudských zdrojov; Bratislava: Ekonóm, 1999.
Morvay, K. a kol.: Transformácia ekonomiky: skúsenosti Slovenska. Bratislava: Ústav slovenskej a svetovej ekonomiky Slovenskej akadémie vied, 2005. Dostupné online: http://ekonom.sav.sk/uploads/journals/31_transekonom.pdf
Šikulová, I., Frank, K.: The Slovak experience with transition to market economy; Bratislava: Ekonomický ústav Slovenskej akadémie vied, 2013. Dostupné online: http://www.ekonom.sav.sk/uploads/journals/229_wp_49_sikulova_frank_experience_with_transition.pdf
Smerek L, Vetráková M, Čemerková Š, Malátek V.: Comparison of the Level of Personnel Work in the Czech Republic and Slovakia. Basel: Sustainability, 13(1), 2021. https://doi.org/10.3390/su13010287
Stýblo, J.: Moderní personalistika; Praha: Grada, 1998.
Vetráková, M.: Proces zmien v personálnom manažmente. Bratislava: Ekonomický časopis, 46(4), 1998, s. 560–573.