Co byste poradil někomu, kdo zvažuje jet jako personální a finanční manažer na misi s Lékaři bez hranic?
Objevíte místa, kam se člověk běžně nedostane, poznáte nové země a kultury, seznámíte se s novými skvělými kolegy. Celkově se vám změní pohled na mnoho věcí v životě. Osobně si myslím, že v sobě člověk musí mít zakořeněnou touhu dělat práci, ve které může pomáhat ostatním. Bez tohoto odhodlání to nejde.
Jaký byl Váš prvotní impuls k tomu, abyste vyjel pomáhat s Lékaři bez hranic na humanitární misi?
Po několikaleté práci s uprchlíky jsem chtěl pracovat mimo Evropu, ideálně v oblasti humanitární pomoci. Chtěl jsem pomáhat lidem v nouzi, i když samozřejmě nepřímo, protože nejsem lékař. Líbilo se mi, že Lékaři bez hranic jsou politicky a nábožensky nezávislá organizace na rozdíl od jiných organizací působících v humanitární sféře.
Jak moc se podle Vás liší práce na pozici personální a finanční manažer na humanitární misi oproti privátnímu sektoru?
Hlavní rozdíl bude pravděpodobně v tom, že u Lékařů bez hranic se jedná o kumulativní funkci, v soukromém sektoru jsou většinou oddělení lidských zdrojů a financí oddělená. Musíte tak být velmi flexibilní a umět se přizpůsobit novým faktorům a podmínkám země, do které vyjíždíte.
Nejste lékař, takže se přímo nepodílíte na záchraně životů pacientů. Jak důležitou roli na misích podle Vás hrají nemedicínští pracovníci?
Personální a finanční manažer hraje důležitou roli v rámci každého projektu, je zodpovědný za dohled nad jeho financováním, podílí se na tvorbě rozpočtu a jeho kontrole, bez toho by nic nefungovalo. Pomáhá místním zaměstnancům a podporuje je v jejich kariérním rozvoji, nabízí jim vyhlídky na lepší budoucnost, a to často v oblastech, ve kterých jsou nabídky práce velmi omezené. Konkurence mezi uchazeči je pro nás téměř nepředstavitelná, není neobvyklé, že se o jednu pozici uchází 800 uchazečů.
Měl jste sám možnost v rámci projektu bezprostředně sledovat přínosy aktivit Lékařů bez hranic?
Ano, sám jsem nemocnici navštěvoval asi jednou týdně. Většina těch, kdo se věnují logistice nebo administrativě, pracuje přímo v nemocnicích. Považuji za velmi důležité, i pracovníci z nemedicínských profesí a na vlastní oči viděli přínosy projektu.
Jak moc byla pro Vás práce na misi náročná?
Někdy bylo práce poměrně hodně, zvláště proto, že vedete lidské zdroje a finance. Nábor nových zaměstnanců je časově náročný i u nás, natož v zemích, jako je například Súdán, protože naše rozhodnutí musí schvalovat místní orgány.
Obtížné jsou i vízové záležitosti mezinárodních spolupracovníků, protože proces je poměrně nepředvídatelný. I když splňujete všechny požadavky, není vůbec neobvyklé, když je vaše vízum nakonec zamítnuto. Úřady někdy pracují velmi pomalu a celý ten proces vám dokáže připravit nejednu stresovou situaci.
Co se týče bezpečnosti, na misi jsem se vždy cítil dobře. Bezpečnost spolupracovníků je pro Lékaře bez hranic vždy prioritou a je o ni dobře postaráno. I při nejmenším podezření jsou přijímána preventivní opatření.
V Nigérii se Lékaři bez hranic mimo jiné věnují léčbě děti trpící podvýživou. Ve specializované nemocnici v Sokotu týmy zajišťují rovněž psychosociální aktivity pro děti a jejich pečovatele.
Jaký byl nejsilnější moment, který jste na misi zažil?
Bylo jich několik. Ale vzpomínám na okamžik, kdy jsem nabíral nové stráže (hlídače) a jeden kandidát řekl, že se poprvé v životě setkal s humánním zacházením. Šlo přitom o drobnosti, jako například to, že jsme se ho s kolegy během pohovoru zeptali, jak se mu daří. Jeho předchozí zaměstnavatelé se o to nikdy nezajímali.
Pro mnoho místních lidé byla práce pro Lékaře bez hranic vůbec prvním zaměstnáním, při kterém podepsali pracovní smlouvu. Poprvé tak měli nárok na zdravotní péči, nemocenskou, dovolenou. Všechno, co je pro nás samozřejmostí.
Jak hodnotíte spolupráci s týmem mezinárodních a místních spolupracovníků?
Spolupráce s kolegy byla dobrá, samozřejmě musíte respektovat místní zvyklosti a být neutrální, být diplomatem. I když jsou názory a pohledy někdy diametrálně odlišné. Hlavním úkolem Lékařů bez hranic není měnit místní zvyky a kulturu, ale především poskytovat lékařskou pomoc. To je třeba mít vždy na paměti.
Je pravda, že někdy dochází ke zbytečným kulturním nedorozuměním. Například v Súdánu nejsou zvyklí na latinskoamerickou kulturu, kde lidé mluví poměrně hlasitě. To lze v Súdánu interpretovat jako hádku a něco nepříjemného, zejména když se to děje na veřejnosti před ostatními kolegy nebo pacienty. I když to tak samozřejmě tito latinskoameričtí kolegové nemyslí, pro ně je to normální způsob konverzace. Tam jako personální a finanční manažer musím zasáhnout a vyjasnit situaci tak, aby se zbytečně nevyhrocovala.
Co jste se na misích naučil?
Naučil jsem se více si vážit toho, jaké mám doma zázemí, podporu a možnosti. Je mnoho věcí, které doma považujeme za samozřejmost, například zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, podporu v nezaměstnanosti. Navíc český pas nám umožňuje cestovat prakticky do celého světa. Pro stovky milionů lidí je tohle nedosažitelné.
Účast na misích mě naučila rozlišovat, co je důležité a nezabývat se maličkostmi, a to jak v pracovním, tak v osobním životě.
Co bylo pro Vás největším přínosem?
Určitě jsem získal mnoho nových znalostí v různých oblastech spojených s profesním uplatněním, například v účetnictví. Také jsem se toho spoustu dozvěděl o různých kulturách, se kterými bych se jako běžný turista setkal jen velmi obtížně, namátkou můžu jmenovat třeba Nigérii, Súdán nebo Angolu. Potkal jsem spoustu skvělých kolegů a lidí, z nichž někteří se později stali mými skvělými přáteli.
Zvažujete možnost jet na humanitární misi? Zúčastněte se Informačního večera Lékařů bez hranic.