Problémy se mohou vyskytovat i v pracovním prostředí, které může na první pohled vypadat jako ideální – s dobrým platem, zájmem o vaši práci a dostatečnými pravomocemi i zodpovědností. Ale co se stane, když vás začnou potápět kolegové, kteří se cítí ohroženi? Moje zkušenost ukazuje, že mobbing může začít nenápadně – chyby v komunikaci, zamlčování důležitých informací, a později přicházejí intriky, ponižování před ostatními a pomluvy.
Mnozí lidé si v této fázi začnou klást otázky: „Jsem opravdu tak neschopný/á? Proč mi ostatní brání v práci?“ Tento vnitřní tlak může být nesmírně silný a je snadné podlehnout pocitu, že jste na vině. Avšak je důležité si uvědomit, že nejde o vaše selhání, ale o neprofesionální účelné chování ze strany ostatních.
Jak tedy reagovat na situaci, která začíná zatemňovat vaši kariéru? Nejprve je důležité nezůstat v tichosti. Pokud se objeví problémy, je nutné je komunikovat a řešit.
Zaznamenávejte si přesně incidenty – co, kdy, kde, jak, kdo. Podívejte se na situace po nějaké době, až opadnou emoce. Zjistěte od kolegů, kterým věříte, zda si tohoto chování rovněž všimli. Pokud ano, rozhodně jednejte sami nebo téma postupte dále.
Co můžete udělat vy sami? Je třeba asertivně, ale důrazně agresorovi ukázat hranice i to, že se ho nebojíte. Hledejte podporu a spojence, svědky – kolegy, kteří budou na vaší straně, až se situace bude oficiálně řešit.
Jestliže vaše snahy budou bez efektu, zapojte nadřízeného či HR a snažte se vyvolat schůzku ve třech. Pokud narazíte na nezájem ze strany nadřízeného, může to být frustrující, ale v této fázi se musíte rozhodnout, jakým způsobem chcete pokračovat. V některých případech je lepší vyhledat externí pomoc.
Jednou z možných variant je i koučink. Je to nástroj, který může pomoci znovu získat kontrolu nad svým myšlením, komunikací i chováním a zlepšit tak vlastní přístup k problému. Není to cesta jednoduchá – vyžaduje čas a odvahu. Když si daný člověk přizná, že druhého nezmění, ale může změnit své reakce na dané situace, začne se vše otáčet. Začne se soustředit na to, co skutečně potřebuje,být zdravě sebevědomý a naučí se asertivně komunikovat s agresorem, pracovat se svými emocemi ve vypjatých situacích, jasně nastavovat své hranice i říkat důrazné NE.
Měli byste si uvědomit, že nemůžete změnit ostatní, ale máte moc měnit své vnímání a chování. Když se postavíte sami za sebe s jasnými argumenty, vše se změní. Kolegové, kteří vás dříve znevažovali, se začnou věnovat jiným problémům nebo si najdou novou oběť.
Nezapomínejte, že mobbing většinou zažívají lidé, kteří jsou pro firmu důležití – ti, kteří jsou loajální, pracovití a usilují o kvalitní výsledky. Bohužel, právě to bývá i důvodem, proč jsou v některých případech vyčleňování. Je důležité, aby nadřízení byli schopni tyto problémy řešit, protože jinak se může stát, že nejlepší zaměstnanci odejdou, zatímco ti, kteří nepracují efektivně, zůstanou.
Závěrem bych chtěla dodat, že není důvod se nechat utlačovat. Pokud se cítíte být v roli oběti mobbingu, je čas vyhledat pomoc. Když se zaměříte na vlastní rozvoj a získáte zpět svou sebedůvěru, zjistíte, že budete mnohem silnější a schopní čelit jakékoliv výzvě. Nezapomeňte, že vaše pohoda je pro vaši produktivitu i profesní růst nejdůležitější.
Příběh z praxe:
Můj boj s mobbingem na pracovišti - Olga, účetní 44 let
Vždy jsem byla člověk, který si zakládá na zodpovědnosti a pečlivosti, což mi dlouho přinášelo uspokojení z práce. Někdy to ale může být problém – nebo spíš záminka k problémům ze strany ostatních. Nejprve jsem si myslela, že drobné naschvály od dvou nových kolegyň jsou jen špatné vtipy nebo nedorozumění. Jenže postupně to nabíralo na intenzitě. Pomlouvání, přehlížení během porad či vynechávání z komunikace se staly běžnou součástí mého pracovního dne. Kolegyně mě jednou označila za „hnidopicha, který všechno komplikuje“, což jsem zaslechla z kuchyňky náhodou, a od té doby jsem začala vnímat, že problém bude hlubší.
Nepřátelská atmosféra mě začala psychicky ničit. Na poradě jsem měla pocit, že mě záměrně ignorují, a několikrát mi kolegyně zatajily důležité informace, což vedlo k chybám, za které jsem měla nést odpovědnost já. Ráno jsem se budila s těžkým žaludkem, přišla o chuť k práci a začala pochybovat, jestli nejsem problém já sama. Bylo to období plné stresu, úzkosti a nespavosti. Doma jsem se cítila vyčerpaná a přemýšlela, jestli mám práci vzdát, ale zároveň jsem měla obavy z odchodu, protože jsem tam strávila roky a svou práci jsem jinak měla ráda.
Když jsem se už cítila na dně, rozhodla jsem se, že to nenechám jen tak. Moje šéfová byla mou stížností překvapená, prý si ničeho nevšimla. Slíbila mi, že se na obě kolegyně bude soustředit, ale tím to skončilo. Už jsem nevěděla, jak dál. Obrátila jsem se na Irenu, která mi pomohla posílit sebevědomí a trénovala se mnou asertivní komunikaci. Naučila jsem se klidně říkat NE a hájit sama sebe, což mi dodalo odvahu postavit se situaci. A hlavně mě přestal bolet žaludek a zase jsem začala normálně spát. No a kolegyně se postupně stáhly.
Díky tomu, že jsem se nebála promluvit a hledat pomoc, se věci začaly pomalu měnit. Byla to dlouhá a vyčerpávající cesta, ale naučila jsem se spoustu důležitých věcí – především to, že mlčení jen zhoršuje situaci a že na důstojné podmínky v práci máme všichni právo. Dnes jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala zvládnout, a vím, že jsem nejen pomohla sobě, ale i k vytvoření zdravějšího pracovního prostředí pro ostatní.
Irena Houdková je neurokoučka, lektorka a konzultantka, obdivovatelka mozku, milovnice dobré kávy a celoživotní šprtka. Vzdělává dospělé od r. 2001. Její práce je pro ni nejen posláním, ale i denní školou v oblasti leadershipu a efektivní komunikace. Zájem o fungování lidského mozku ji přivedl k rozhodnutí studovat koučování u Dr. Vladimíra Tuky, jednoho z předních odborníků v oboru neurocoachingu. Získala prestižní certifikaci PCC od Mezinárodní federace koučů (ICF) a vedle Brain-Based coachingu absolvovala kurzy NLP, týmového a transformačního koučování.