Přístup zahraničních společností k jejich zaměstnancům nevychází jen z firemní kultury, ale také ze standardů, jež jsou v dané zemi běžné. V životě firem se projevují změny, ke kterým dochází v celé společnosti. Ožehavým tématem je otázka minorit.
Jak se k nim chovat? Tak abyste příslušníkovi menšiny nedali najevo, že ho považujete za někoho „jiného“ než ostatní. Majoritní „okolí“ nemá žádné právo zjišťovat, konstatovat nebo komentovat něčí národnost, náboženské vyznání nebo sexuální orientaci.
Během přijímacího řízení by si měl dát manažer pozor, aby nedal najevo, že jedním z kritérií hodnocení uchazeče by mohl být jeho etnický původ. Nepokouší se podle vnějších znaků (barva pleti, vlasů, očí) nebo podle jazyka odhadovat, zda jde o Roma nebo Iráčana, podle současných standardů to nejsme my, kdo může určit, zda dotyčný uchazeč je Rom, nebo ne. Rom je jedině ten, kdo se za Roma (sám) prohlásí, ne ten, kdo tak vypadá a mluví.
Česká společnost si už pomalu zvyká na zcela jiné chování k ženám, než bylo po desetiletí obvyklé. V porovnání a americkým managementem se dostávají evropská pravidla etiky až do konfliktu. Aristokratický původ evropské etikety s úctou k ženám Američané a Američanky striktně odmítají. Chování je proto vhodné volit podle toho, na jaké půdě se nacházíme.
-hp-