Lidé by se měli zaměstnávat přímo úměrně tomu, na co si troufají. Na tomto jednoduchém tvrzení je založená kompletní tržní ekonomika a rozdělení pracovních sil do takzvaných kast. Navzdory tomu však asi 52 % zaměstnanců prožívá dost velké neshody mezi svou kvalifikací a pracovní pozicí, kterou zastávají. Pozoruhodné je, že většina pracovníků je zaměstnaná v práci, která je podceňuje, resp. jejich kvalifikace a znalosti sahají mnohem výše.
Přitom aby byl zaměstnanec ve své práci motivovaný, potřebuje nutně dva faktory: faktor hygieny a motivátory. Dalo by se říci, že faktor hygieny, je jakousi podmínkou pro to, aby mohly být splněny motivátory. Tento faktor tedy obsahuje všechno to, co přímo nemá něco společného s motivací, ale vytváří pro ni prostor.
Motivovanost pracovníka je totiž do velké míry otázkou okolního prostředí. Už samotné podvědomí vytváří náš postoj k práci. Když je to místo, kam chodí člověk rád a nemá tam žádné problémy, je pravděpodobnější, že bude v takové atmosféře dosahovat velmi dobrých výsledků.
Člověk potřebuje střídat pokojné období v práci s „výzvou“, aby se mu pracovní náplň a práce samotná zdála zajímavá. Je přirozené, že zaměstnanci, kteří jsou ve své práci vystavováni výzvě, se snaží o její zvládnutí. Jenže ti, kteří pracují v podceňujících podmínkách, své schopnosti ztrácejí.
Vzdělání v současnosti představuje obrovskou moc. Učení se je jednou z nejzákladnějších možností, jak začít s prevencí proti vyloučení z pracovního procesu a jak poskytnout zaměstnancům podmínky na zvýšení jejich efektivity práce.
-pk-