Všimli jste si, že všechny knihy o managementu jsou psány z pohledu manažera? Jedním z důvodů je, že kniha „být řízen“ by se asi neprodávala dobře. Knihy o managementu se prodávají z části proto, že umožňují čtenáři snít o své budoucnosti a učit se ze zkušeností druhých.
Přesto autor příspěvku věří, že pole managementu zde promeškává velkou příležitost. Mohlo by se zde dosáhnout velkých pokroků, pokud by se manažeři také zaměřili na touhy, potřeby a obavy zaměstnanců.
Některé obavy na pracovišti jsou endemické i v rozumně vedených organizacích. Lidé se obávají, že se zesměšní na jednáních nebo nedostojí očekáváním. Tyto obavy pak stimulují určité chování – neochotu souhlasit s náročnými termíny, averzi k inovačnímu riziku a preferenci podrobit se kulturním normám.
Pokud je strach metlou zaměstnanců, co to znamená pro umění managementu?
Henry Stewart, ředitel firmy Happy Computers, rád lidem říká: „Zamyslete, kdy jste naposled byli produktivní a zanícení ve své práci a tuto zkušenost popište.“ Ukazuje, že lidé obvykle popisují projekt, kde měli kontrolu, mohli si dělat věci po svém a kde měli nakonec pocit svého osobního úspěchu. Přestože v těchto „příbězích“ není ani řeč o manažerovi, role manažera v strukturování takových projektů je důležitá a díky ní má zaměstnanec větší šanci odvést nejlepší práci.
Jak odstranit nebo alespoň zmírnit strach z náročných projektů? Jakou záchrannou síť lze připravit?
Strach není jedinou skrytou emocí na pracovišti. Řada zaměstnanců je zmatena – často prostě nechápou, proč se po nich chce, aby dělali určitou práci. Jiní nesouhlasí se směrem, kterým je manažeři tlačí. Tyto emoce společně živí cynismus a nesouhlas – a to vše proto, že se manažeři zřídka snaží vžít do pozice těch, kteří pod nimi pracují.
-av-